Tolik srdcí naposled sevřených
leží dnes na kolejích
pláčou a ďáblův smích
já slyším v ozvěnách
a není to nic než ohlušující prázdnota
a bolestná tichost
Mimořádnost ztrácí na mimořádnosti
lidé hledají svůj smysl
a napadá je jediné jen zoufalé
to srdce a zhoubné povahy mysl
a žal a vše v mžiku ničím je
Poslední krok zpátky ne krok
doprava doleva navěky dolů
poslední den poslední navěky rok
a smutek pravidelného rytmu
mezi pražci nikdy ne spolu
Mezi betonem a kovem rozmetán
a člověk už člověkem sám pro sebe nebyl
tisíci naposled odmítán
proklet a odsouzen jako by nežil
a přece člověk ten ač tolik zoufalý
nezemřel - on se zabil
Poslední komentáře
před 10 let 46 týdnů
před 10 let 47 týdnů
před 10 let 48 týdnů
před 11 let 7 týdnů
před 11 let 17 týdnů
před 11 let 17 týdnů
před 11 let 27 týdnů
před 11 let 37 týdnů
před 11 let 49 týdnů
před 12 let 4 týdny