Vyšehrad - útěk od ruchu velkoměsta

Obrázek uživatele Milito999

Vyšehrad tyčí se na skále nad řekou Vltavou. Z ochozu naproti Smíchovu je možné napravo pozorovat Pražský hrad, Karlův most a nalevo kopce Prokopského údolí, Podolskou vodárnu či Barrandovské skály. Tradice tohoto tajemného místa je spjata s pověstmi o kněžně Libuši, která sídlila na Vyšehradě a jednoho dne se zadívala do dáli a vyvěštila Praze slavnou budoucnost proslulou větou:''Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.'' Podle historiků stalo se tak kolem 10. století, kdy Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště. Původní dřevěný Vyšehrad bohužel vyhořel a tak byl postaven nový zděný palác, který se stal sídlem českých panovníků. Prvním byl Vratislav II., který založil nový chrám, baziliku sv. Vavřince , nejstarší pražskou románskou rotundu sv. Martina a Vyšehradskou kapitulu a dal tak Vyšehradu jeho nýnější podobu.

Vyšehradem i v nýnější době vládne klidná, mírumilovná atmosféra. Mnozí návštěvníci jsou uchváceni tímto magickým místem a především pro zamilované dvojice se stal vyhledávaným místem. Tato magická stavba, ačkoliv stojí poblíž samotného centra Prahy, oplývá klidem a život zde, vám připadá, jako by se neměnil. Každou hodinu se rozezní zvony z kostela sv. Petra a Pavla a okolím zní melodie z cyklu Bedřícha Smetany Má vlast a první část cyklu nazvaná Vyšehrad.

Zvuk zvonů zní magicky a okolí Vyšehradu působí tajuplně. Málokdo ví, že kostel, o kterém jsem se zmiňovala, byl postaven před sto lety a nikoliv za doby Gotiky, jak se mnozí domnívají. Byl postaven v novogotickém stylu ve druhé polovině 19. století a tehdy byl zřízen i slavný hřbitov ihned vedle kostela. Hřbitov Slavín, kde jsou pochováni nejznámější osobnosti české historie (např. Božena Němcová, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Karel Čapek, Waldemar Matuška), je vyhledávaným místem turistů. Mapuje vývoj české kultury od poloviny 19. století do dnešních dnů. Místo posledního odpočinku zde nalezlo téměř 600 osobností.

Napravo od kostela poblíž hlavního ochozu stojí čtyři nejznámější sochy od Josefa Václava Myslbeka- (Záboj a Slavoj, Šárka a Ctirad, Přemysl a Libuše, Lumír s Písní). Tyto sochy byly původním sousoším na Palackého mostě, ale po druhé světové válce byly přemístěny na Vyšehrad. Pokud se vydáme na ochoz spatříme všechny skvosty pražské historie, nejkrásnější výhled na řeku Vltavu a především historické jádro Prahy, ale zpět k Vyšehradu. Vyšehrad dýchá českou historií, historickými událostmi a staročeskou kulturou. Pokud chcete utéct od hektického a rušného života Prahy, Vyšehrad je tím správným útočištěm. Často ho navštěvuji ve snaze utřídit si myšlenky, zapomenout na starosti a nadýchat tu magickou atmosféru okolí. Mým nejoblíbenějším místem je bludiště za kostelem, u kterého se vždy příjemně odreaguji. Jak už jsem psala v úvodu, Vyšehrad se pro mě stal v tomto roce osudovým místem. Nejkrásnější je v březnové noci, kdy hodiny odbíjí půlnoc, padá sníh a já stojím v bludišti a pomalu nacházím cestu ven.

Historie Vyšehradu mě zaujala natolik, že jsem si sehnala potřebné informace a kdykoliv mám čas, čtu si o tomto úchvatném místě a seznamuji se s jeho historií. Ráda také jen tak sedím na vyšehradské lavičce a vytvářím básně či pouze sepisuji své myšlenky, jelikož ráda píšu. Zde bych se tedy chtěla obrátit na téma tohoto eseje- historie je matka moudrosti. S českou historií mě seznámil právě Vyšehrad a jeho krásné malebné okolí. Vyšehrad mě naučil poznávat krásy Prahy, že Praha neni pouze moderní město s tisíce věžemi, ale také kulturně historické jádro s mnoha nádhernými českými přednostmi. Vyšehrad mě v tomto roce vychovával, poznala jsem nová místa a má mysl se obohatila o nové myšlenky, které mě napadly právě na tomto místě. Díky Vyšehradu jsem našla sebe samu. Kdykoliv se na Vyšehrad vypravím, nezapomenu, čím si mě toto místo získalo a jakou hodnotu pro mě v srdci má.