Závislosti se dají definovat jako cesta do Pekla maskovaná Rájem. Každý z nás si v životě nějakou tou závislostí projde ať chce nebo ne.

Ze všech vrstev jsou na závislosti náchylné děti a teenegeři což je ovšem známá věc. Občas jsou závislosti zanedbatelné a součástí každodenního života například závislost na čaji, kofeinu nebo cukru. Je až vtipné co vše můžeme považovat za závislost a každá věc jenž je nám v životě oblíbená se již projevuje jako závislost než obliba.

Závislosti propadneme náhle ani si to nemusíme uvědomit, stačí jen něco „zkusit“ a rázem jsme cejchováni jako „feťáci“. Nejsem vyznavačem žádných drog ani nehodlám být, nikdy mě nelákalo vyzkoušet žádnou z dostupných či nedostupných drog a je to zřejmě dobře.

Abych se vrátil zpět. Děti a mladiství jsou nejvíce postihovány „hladem“ po útěku od problémů, převážně za to může malý zájem rodičů o jejich děti a následné přehlížení jejich problémů, každý není tak silný aby se s tím vyrovnal sám, proto hledají řešení jinde převážně v různých druzích drog ať už se jedná o cigarety nebo Marihuanu.

Marihuana v malém množství je něco jako když si zajdete s kámošema večer na pivo, jen s tím rozdílem, že to zřejmě přináší lepší pocit. Nemohu soudit i když mám více nebo méně přátel co v tomhle lítají. Během pár let jsem se naučil mnoho a vím, že je snadnější přilnout k nějaké závislosti než se naučit nazpaměť nějakou báseň od Baudelaire, Ti co říkají že je to naopak lžou nám i sami sobě.

Co je vlastně příčina kvůli, které hladovíme po útěku? Může to být vše co nás napadne začne to nevinně, ale tak to prostě bohužel chodí, všechny zlé věci začnou nevinně, čím však můžeme soudit, že je to zlé? Ničím, musíme počkat co se z dané situace vyvine, jenomže když poznáme, že bychom měli jít již zpět tak už se vrátit nejde. Jako ve všem je cesta návratu nejtěžší věcí i když je to „spasením“ a velkou úlevou. Nakonec, když budeme jen a pouze utíkat ničeho nedosáhneme i když je návrat nepředstavitelnou záležitostí, tak se musíme odhodlat podívat se tomu všemu co nás pronásleduje zpříma do očí a běžet proti tomu se vším co máte, nakonec to půjde.

Nejsou dané přesné instrukce jak se tomu všemu vyhnout, nedá se to ovlivnit a pochybuji o tom, že to někdo, kdo v tom lítá ovlivnit chce neboť vždy je lehčí do něčeho se dostat než z toho jít pryč. Budu možná znít vtipně, ale pro mě byla dlouhou dobu droga jedna onlinová hra, ano jedná se o World of Warcraft, hra u které jsem proseděl dlouhé hodiny. Sedm let hraní, nevím ani vlastně jak sem došel k závěru, že bych měl přestat prostě to přišlo a já to rozhodnutí přijal, za rok maturuji a žrout času by mě jen odtahoval od povinností. Vždy bylo na vše dost času, ale nikdy jsem se k ničemu pořádně nedostal.

Skončil sem a jsem rád, nemrzí mě to, mám více času na sebe a přátele, více času na své blízké.

Vy jenž s něčím bojujete ať už s jakoukoliv závislostí, ať už jste si vytyčili jakékoliv cíle věřím, že jich dosáhnete.

Díky za pozornost a hodně štěstí