Obrázek uživatele Mirča

Kde domov můj..?

Již dlouho uvažuji nad tím, kam naše republika spěje. Poslední dobou je humbuk okolo volby prezidenta. To je krásný příklad toho, jak jde naše země pomalu, ale jistě ke dnu. Copak je možné, aby byla v každé třídě a na úřadech vyvěšena hlava jakéhosi profesora "Avatara" Franze nebo čechojaponce Okamury? Natož pan "Šípková Růženka" Schwarzenberg. Opravdu krásný výběr. Byť to jsou muži zajisté inteligentní, přiznejme si, že bychom byli ostatním zemím jen pro smích.

Obrázek uživatele Kamil.Mrazek

PF 2013 aneb rok setrvačnosti

„Blíží se Vánoce, už máš dárky?“, zní všude kolem nás. Pokud je Vaše odpověď záporná, pak jste ještě na nákupy neměli čas, protože musíte pracovat nebo jste bez peněz jako všichni, i když pracujete nebo věříte, že za dva dny bude konec světa. Ať je to tak či jinak, nezapomeňte, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody, tak hlavně relaxujte a při tom si společně můžeme trochu zrekapitulovat končící rok 2012.

Jaké to je být v Indii domorodcem cestovatelem - 9. Jaké to je zjistit, že v Indii není čtení jako čtení

Přinutím Gura svojí učitelskou přísností, ať si přečte papíry, které jsem mu dala už před třemi dny. Tehdy si je nadšeně bral a horoval, jak to všechno udělá ještě ten den. Jedná se, prosím vás, o devět A4 s nějakými zásadami správného učitele, co jsem mu sama anglicky napsala. Co by víc chtěl?! Tohle je práce, pro kterou se upsal, aby v těch Čechách taky něco dělal a ne jen žil „po indicku“.

Obrázek uživatele PerfectiOn

Světy

Někdy se do našich světů postaví lidé, bez kterých si ho neumíme ani představit. Poté přijde rozhodnutí, jenž musíte učinit abyste o ten svůj svět nepřišli.

Ten svět s vámi roste. Rozvíjíte ho a vypěstujete z něj krásný projekt, který Vás bude provázet kdekoliv. Budete do něj utíkat, když vám bude nejhůře, ale i když se budete cítit krásně. Zamykat do něj všechny ty krásný chvíle aby bylo kam se pro ně vrátit, všechna ta objetí, letmé dotyky a nádherné úsměvy, to vše tam najdete.

Obrázek uživatele Bu

Jahody a Tiramisu - kapitola IV. Jako na kolotoči.

Po tom, co jsem Brianovi v kavárně napsala na ruku své telefonní číslo, nezklamal mě a ještě ten večer mi zavolal, abychom si domluvili kamarádskou schůzku na půli cesty, někde mezi milionářskou barákovou čtvrtí a milionářskou bytovou čtvrtí. Při rozložení mapy města s nejoblíbenějšími návštěvními kouty bych kousek modelíny vymodelované do placky, umístila na tržnici, kde právě probíhají trhy a kam přijely kolotoče.

Ráno toho dne, kdy se schylovalo k našemu třetímu shledání, mi ještě dvakrát zavolal, aby vše potvrdil.

Obrázek uživatele Kataleja

Venku krásně sněží...

Existují mnohé druhy prací. Práce v kancelářích, práce v továrnách, práce v dopravních prostředcích, ale i práce venku. A právě prací venku se chci zabývat. Mnozí si ani nedokáží představit, co práce venku obnáší. Jak těžkým podmínkám se lidé pracující v terénu vystavují. Nemusíte se bát, že bych snad psala o něčem, o čem nemám sama ani potuchy. Přes léto a podzim jsem se angažovala v jistém podniku, kde se vyžadovala jízda na kole a několik hodin strávených venku v jakémkoliv počasí.

Přítmí koutů duše

V tom přítmí baru
Zapomínám tvou krásu víček
Když očima bodáš srdce
Leccos máme od sudiček
Leccos získali jsme postaru.

Češtin nebyt můj kobylek

Brácho, čau, mám problém!

Už zase? Tak která to je tentokrát?

Nedělej si srandu, je to vážný. Za týden mám odevzdávat bakalářku a pokaždý, když konzultuju, tak docentka končí slovy: Obsah výborný, ale ta forma, ta forma… Víc mi neřekne, však ji znáš. Kruci, ten výzkum mi dal takovou práci, já chci dostat áčko! Vždyť dodržuju pravidla pro psaní BP! Rozsah mám taky dostatečný…

Obrázek uživatele Lorelei F.

Smutný poezista

Když nevíš co dál, tvé kouzelné představy plné roztodivných bytůstek, ostrovy zamilovaných, obloha plná hvězd, tě najednou opouští a ty nevíš o čem psát.

Nevíš jak začít další kapitolu života. Nic se ti nedaří, přes den nosíš masku hráče, směješ se i když ti do smíchu není, po nocích pláčeš do polštáře, skrýváš se pod peřinou, kde tvůj svět zahynul.

Jaké to je být v Indii domorodcem cestovatelem - 8. Jaké to je cestovat 120km tři hodiny a proč je to tam nezbytné

Konečně vyskáká pár lidí ven, což zní možná vtipně, ale je to jediný způsob, jakým se v Indii dostat z autobusu. Už totiž víte, že tady neexistují žádné zastávky, a tak se musí vyskakovat. Autobus sice zastavuje zpravidla třikrát za dobu své jízdy, ale to výhradně u jedné z těch celkem děsných dálničních restaurací, které Indové milujou. Každý autobus musí u nějaké z nich zastavit, to je tady něco jako nepsané pravidlo, a celý ten příjezd je velkou událostí.

Syndikovat obsah