Existuje určitý velmi, divný předpoklad, že lidé jsou čestní a hrají férově. Někde v zákoutí vaší mysli, se vám přesto ozývá hlásek, který našeptává a směje se vaši naivitě. Mladí lidé nastupují na vysoké školy s ještě nepokřiveným charakterem, ale ve chvíli, kdy se ocitnou před zkoušejícím, který si je až příliš vědom své moci a postavení…probudí se. Je to velmi hořké probuzení. Titulovaní vyučující na univerzitách jsou si přehnaně jisti tím, že dokážou, jak to jen říct, ovládat osudy jiných.

Člověk se v životě neustále učí. Učí se novým věcem a stále dokola se učí milovat. Jakoby to snad pokaždé zapomněl.

V životě potkáte lidi, které milovat můžete nebo musíte, na druhou stranu jsou tu i tací, které milovat nesmíte. Což se spíše vidělo v dávných šlechtických rodinách, kdy si princ/princezna nemohli vzít toho koho opravdu milovali. Byli to většinou sňatky z rozumu a praktikovalo se to nejen v šlechtických kruzích.

Jelikož soused má stodolu a my jen chalupu, dáme jim svou dceru a bude vystaráno.

„POPELKA V NÁRODNÍM“

1. DEN: INT. BYT MANŽELŮ ČERNÝCH
Eva Černá, svérázná žena středních let a Alfons Černý, milé a plaché povahy spolu bezdětně žijí už několik let. Často vedou silné debaty o praktických stránkách života, v nichž si nedokážou porozumět. Týna je Evina nejlepší kamarádka a věrná společnice.
EVA (volá Týně)

Ukázals mi hvězdu,
Od té doby je jen tvou
Ta hvězda svítí celému městu,
Kdykoliv ty kráčíš se mnou.

Nikoli upřímnost
pouze klam tě dovede k pravdě
Nikoli věrnost
to lež si zaslouží tvůj vděk
Ubohý básník
zamilovaný do svých veršů
pustý a krásný je svět bez falešných herců…

kouzlem radosti
je jedna malá struna

a já jak malé dítě znovu znovu
se snažím učit na ni hrát

zaváté jsou
stezky jimiž kráčeli jsme před lety

zaváté jsou
a kdo nám cestu ukáže
když odchází ti kteří ji znali

a zůstává radost bolest a vzpomínka

hřeje nás dětská záminka
že chtěli jsme se nechat vést

a bolí že jsme něco nestihli
a stezky zaváté jsou

Padesát let spolu
u jednoho stolu
ve všední dny, svátky
přes nemoci, hádky

Jak jen to je hrozně dávno
kdy si řekli svoje ano
od té doby pozorují
jak kolem nich roky plují

Ženu, kdysi krásku z krásek
zdobí už jen plno vrásek
ptáš se, kdo to způsobil?
viníka znám, čas to byl

Byli jak dvě růže
proč se to stát může
že jedna z nich zvadne?

Zámek ve stylu raného baroka z konce 17. století se nachází nedaleko Přelouče a Heřmanova Městce. Jen málokdo ví, že se v parku tohoto půvabného zámečku natáčelo hned několik filmů, z nichž nejznámějším je Strakonický dudák. Jen málokdo ví, že právě v Cholticích se narodil malíř onoho slavného obrazu Boženy Němcové J.V. Hellich nebo třeba básník Bohdan Jelínek. Jen málokdo ví, že zámek byl ještě donedávna v desolátním stavu, byl veřejnosti nepřístupný a obec dokonce uvažovala o jeho prodání do rukou soukromníka.

Co se týče školního vzdělávání, jsem asi tak trochu raritou. Od maturity v roce 2003 jsem studoval celkem 6 různých škol – vyšší odbornou, několik vysokých (soukromé i veřejné) a taky postgraduální studium. Jsem kvůli tomu zapsán i v české knize rekordů. Na co jsem za tu dobu strávenou v různých školách přišel? Speciálně pro Prostorweb.cz jsem sestavil následující výčet mých poznatků:

1) Žádná škola z nikoho inteligenta neudělá