Domů

Ataxie

Pá, 04/06/2010 - 19:17 od Snuff

Jak vrána k vráně sedám
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám

Kokon rozbalím, lehce nechty na znamení
Šperky odhodím, naberu šterk a kamení

Odvaha jako by byla předmět nehmotný
Denní svit, temnota, jsem nerozhodný
Radši bez světla sám schovaný

Jsem špína, chci do země zpátky
Není to víra, jen prohnilé vzpomínky

Světová ataxie myšlení
Domů mě zahání
Je to každoroční selhání

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn

Komentáře

So, 05/06/2010 - 09:52 od Anonym (bez ověření)

pičo i tak je to slabe jak

pičo i tak je to slabe jak jaterni caj, a este ty nechty...