Ještě včera jsem se svými přáteli seděla v Brně v maličké hudební kavárně Stará Pekárna, která ten večer patřila jen a jen bretaňské kapele Bran. A teď… Teď znovu poslouchám jejich hudbu, uloženou v mé maličké mp3, a moje prsty létají po klávesnici jako okřídlení ptáci, co s podzimem táhnou k jihu…
Jaké vlastně bylo vystoupení téhle nevelké bretaňské kapely?
Mám pocit, že moje duše se odmítla vrátit a ještě zůstala tam u zpěněného moře, křiku racků a divokého větru ženoucího se planinami... tam pod šeptajícími menhiry.. Tam v Bretani...
Tiše sedím, píšu a mám pocit, že teď a tady dýchám vůni vřesu a mořské brízy... vítr čechrá vlasy a na kůži je ještě pořád cítit chladivý dotek mořských vln a zasychající sůl...
Taková je síla a moc Branu.
Je hudba, kterou si můžete v klidu poslechnout a zanechá to ve vás dobrý pocit.. Ale Bran... Chyť venku vítr, nech ho zavířit, nech ho zasmát se a zaslechneš v něm něco z hudby téhle bretaňské kapely. Promluv k řece a moři, zavolej na letní bouřku, zašeptej k Zemi... ať zazpívají... A to, co uslyšíš, to bude Bran.
Kdo jednou zaslechne, pochopí...
Bran to je divoká radost. Bran to je oheň. Oheň, co se rozlije žilami a probudí v duši něco nespoutaného, něco živelného...
A tělo se samo roztančí, ani neví jak, protože to, co se v něm probudilo, je silnější než rozum...
Bran to je svítání nad mořem a soumrak nad vysokým menhirem..
Bran je prostě Hudba.., čistá, ryzí a surová.., ničím nezkalená... Je zvláštní, protože dovede promlouvat k těm největším hlubinám lidské duše. Aniž by potřebovala nějaké zbytečnosti a okrasy najde si ta hudba cestu rovnou k lidskému srdci... Osloví v člověku něco, co v něm snad bylo vždy, jen o tom sám ani nevěděl... a člověk má najednou pocit, že tu hudbu zná. Že je mu tak blízká a tak známá, jako by byla jeho součástí už od počátku prvních dnů... Že to jeho vlastní srdce tepe v tom rytmu, že to jeho vlastní duše takhle zpívá... že vždycky zpívala...
Je hudba, kterou si můžete v klidu poslechnout a zanechá to ve vás dobrý pocit.. Ale je hudba jako Bran.. Hudba, která má divokou, svobodnou duši... A to jediné co byste při ní měli dělat je tančit... Tančit bezhlavě, vášnivě a bez omezení.. Protože to je ten nejlepší způsob, jak vzdát téhle hudbě čest:)
Maidin