Je těžké odpovědět na tuto zapeklitou otázku. Tak či onak, každý jsme jiného názoru. Člověk, který je věřící, věří v posmrtný život. Nemusí se vůbec jednat o člověka, který je věřící, ale velkou roli hrajou zkušenosti. Možná se jedná o výplody naší fantazie, možná ne.

Už je to 7 let.
Ze stromů padaly listy. Byla jsem u babičky na víkend. Jedla svůj oběd, dodnes si pamatuji, co jsem jedla. Měla jsem tehdy 9 let. Zazvonil telefon. ,, Prosím pane Loumane, tady Věra." představila se vřele má babička. Nastala panika. Babička začala hysterickým hlasem volat na dědu, ať nastartuje auto. Odložila jsem lesklý příbor. Co se to sakra děje? Proběhla mi myšlenka. U prababičky hoří. Sedla jsem si na pohovku a čekala. Zastavily se hodiny. Babička bledá jak stěna, uplakané oči. Doufala jsem, že jen leží v nemocnici a že je to dobré. Nebylo to dobré. Prababička uhořela ve svém vlastním bytě. Milovala jsem jí nadevše. Byl to osud. Mamka jí tenkrát říkala, ať k nám přijede už v úterý, ale nechtěla, nechala to na středu. Kdyby tak věděla...
Nikdo dodnes neví příčinu smrti. Nešly otevřít dveře, jen cítil kouř a plameny šlehaly přes dveře.

Existuje posmrtný život?
Ano, existuje. Dle mého názoru ano. Dokázala mi to má zesnulá prababička. Byla jsem pro ní cenností. Každý večer slyším její hlas, jak na mě volá a chodí po pokoji, cítím mráz - pohlazení. Jsem ráda, i když se trošku bojím. Já věřím. Věřím v posmrtný život. Nikdo nám nemůže říci, jestli existuje nebo ne. Jak pravil pan farář: ,,Hodní jdou do nebe, zlý jdou do pekla." Možná je to trošku klišé, ale této větě moc nevěřím. Prý se ze zlých lidí stanou psi. Je to tak? Je mnoho otázek, co se týče posmrtného života, ale žádná odpověď, nikdo nám nemůže říci, jaké je to být mrtvý, ale já vím, že ti nejbližší nás sledují a ochraňují.
Jaký na to máš názor ty?