Nick zmateně stál a pozoroval sám sebe. Chlapcova postava se začala ztrácet. Než zmizel úplně, vydal neskutečně silný křik. Byl to nelidský křik, při kterém praskly žárovky, a pokoj zahltila tma.
Tmou se nesly čvachtavé zvuky vody z koupelny. Poslepu šel za zvukem, až narazil na zavřené dveře. Po marném pokusu je otevřít zaslechl z koupelny ženský smích.
Pocítil mrazicí dech na krku. Po těle mu proběhla husí kůže. “Dej si pozor.“ někdo mu zašeptal rovnou do ucha.
Nick sebou trhl, rozmáchl se rukama, ale nikoho nezachytil. Znovu vzal za kliku koupelny. Dveře se otevřely.
Vešel a automaticky sáhnul po vypínači světla. Místnost prosvětlilo slabé problikávající světlo. To co viděl ve vaně, v něm vyvolalo hrůzu.
Ležela tam žena v rudě zabarvené vodě. Hlava svěšená, jedna ruka visela přes okraj vany. Po zápěstí tekla čůrkem krev. Ženu poznal. Bylo to už hodně let, už pár roků na to ani nepomyslel. Byla to jeho matka.
V jeho dětství takto spáchala sebevraždu. Ve vaně si podřezala obě zápěstí a on ji takhle našel. Dohnal ji k tomu jeho otec. Často pil a oba je pak v opilosti mlátil. Dlouho byl na ni naštvaný. Před spaním myslel na to, že není fér, takhle ho tu nechat samotného s ním.
Rychle se vzpamatoval ze vzpomínek. Kleknul si na zem a chytl matku za ruku, byla bezvládná. Druhou rukou se natahoval k jejímu obličeji. Otevřela oči. Měla je mléčně bílé a prázdné. Začala na něj křičet,“ uteč nebo tě dostane, uteč!“ Leknutím sebou hodil dozadu, málem se překulil na záda, ale udržel se.
Matčino tělo zmizelo. Dveře se s ranou zabouchly, až Nickovi poskočilo srdce. Krvavá voda z vany začala přetékat. Podlaha se začala plnit vodou nepřirozenou rychlosti. Aniž si uvědomil co se děje, voda dosahovala po jeho ramena. Rychle vstal, snažil se otevřít dveře ale opět marně. Voda zrychlovala svůj přítok, musel stát na špičkách, aby se mohl nadechnout. Během chvilky byla cela koupelna napuštěna, bušil na dveře. Docházel mu dech. Tlak vody roztříštil dveře a on se doslova vylil do pokoje.
Chvíli ležel promočený na zemi, než upadl do bezvědomí.
Když se vzpamatoval, jeho šaty byly suché, dveře koupelny otevřené ale vcelku. Hlava mu pulsovala bolestí, byl dezorientovaný, pomalu si dával všechno dohromady. Zasraný sen.
S východem slunce se pokojem roznášelo světlo a teplo. Paprsky slunce začaly vcházet do pokoje, na jeho ruce. Nepříjemně to pálilo. Se sílicím světlem doslova jeho pokožku propalovalo. Začal z něho stoupat kouř, jeho kůže začaly rudnout. Pálivá bolest byla nesnesitelná, jeho maso z těla začalo pomalu odpadávat. Škvařil se za živa, křičel. Slyšel jen změť hlasů “dostal tě.“ Když padnul na kolena, trhnutím se vzbudil v posteli.
Propocené triko se mu lepilo na hruď, pocítil bolest rozseknutého rtu, napuchlé oko.
Pořád si nebyl jistý, zda je skutečnost nebo sen.
V zámku začal šátrat klíč, z chodby byly slyšet hlasy. Blížily se. Do pokoje vlezli dva muži, v jednom poznal recepčního a druhý měl policejní uniformu. Vůbec si ho nevšímali. Jakoby tam ani nebyl. “Tak tady se včera ubytoval a hned odešel ven,“ řekl recepční policistovi,“ a kde že našli jeho tělo?“