Já jsem já a nikdo jiný

To je ta nepravděpodobnější varianta. Není možná záměna, tak jak se to bohužel stalo - ten případ hýbe českou mediální scénou… Narodil jsem se před šestnácti lety jistým nejmenovaným rodičům. Poté už se to bezvýznamně táhlo víceméně až do dnešní doby. Nedokážu posoudit, zda jsem pro ostatní přínos, či přebytek. A ani bych nemohl, nebylo by to totiž moc objektivní. Ale jedno je jisté, v žádném případě nejsem někoho kopie. Ať si to někdo nemyslí. Běda! Každý je nadán jinak… mě třeba ku příkladu trestuhodně nejde matematika, už asi taky nikdy nepůjde. Co jsem na střední škole, mimochodem sídlí v Třinci na Beskydské ulici, jsem si tak nějak zvyknul, že na vysvědčení v kolonce matematika se usídlilo označení „dostatečný“. A nechci se nějak dotknout profesorů, ale určitě si nebudu výplatu přepočítávat přes lineární nerovnice*…ubíjí mě to, ale co nadělám. Zase mi třeba jdou jiné předměty. Jinak, podle kamarádů (a že jich moc nemám, ale o to si jich více vážím), jsem netrpělivý, dochvilný, velice tichý, zřídka kdy se projevím. V tom jsem jiný, nekouřím, nepiji… asi nejsem pro tento svět zajímavý. Ale zajímal se někdo někdy o tradiční hodnoty života?
Ale nebudu dělat bouři ve sklence vody. Můj bratr je ale úplně „opačný“ než já. Má mu to někdo za zlé? Má svůj život a je velice nerad, jak mu do něj někdo zasahuje. Na tohle nedokážu ale odpovědět, ani bych nemohl, abych řekl pravdu. Já si myslím, že jsem nikdy nevypadal jako nějaký model vystřižený z přední stránky módního časopisu. Ale teď mě napadá, je lepší být ošklivý a chytrý, nebo být „nebezpečně“ krásný, ale zase hloupý? Otázka… kdo mi na ni zodpoví? Pro mě je lepší to první, souhlasí někdo se mnou? Nikdy jsem nikoho neposuzoval podle vzhledu, je to povrchní. A já „razím“ heslo, že důležitější je to, co má člověk uvnitř. Jaké má srdce. Duše, jaké tam je vnitřní krásno. Skrývám ještě jedno tajemství, ale to zatím neodtajním, nemám na to. Je to má třináctá komnata a klíč mám jen já… odemknu až jak jen to půjde…
Jiří Sikora