Jste-li rodičem, starším sourozencem, neurotickým sousedem (sousedkou), vychovatelem (vychovatelkou), učitelem (učitelkou), uklízečem (uklízečkou), kuchařem (kuchařkou) ve školní jídelně, pak mi dáte za pravdu, že děti jakožto skupina uřvaných, neposlušných, neposedných, rozmazlených individuí občas vytváří dojem, jako by nešlo o lidské civilizované osoby, ale zvířata, ne-li zvířata chechtavá, zákeřná, požírající mršiny. Hyenismus – toto slovo cizího původu označuje vlastnosti, jako je surovost, bezcitnost, bestialita, využívání neštěstí druhých a neúcta k mrtvým. Jistě jsou někteří schopní kývat hlavou na znamení souhlasu při čtení jednotlivých výkladů slova hyenismus, vzpomenou-li si na některé zlobivé dítě z jejich okolí.
Jak vyřešit problém, aby se hyeny ve městech i na vesnicích nepřemnožovaly? Nebo máte snad pocit, že nějaká nově zavedená opatření jsou zbytečná, poněvadž k žádnému přemnožení doposud nedošlo a vy nevidíte situaci v budoucnosti zas až tak černě? A nejste vy náhodnou ti, kteří jezdí často na služební cesty a s dětmi přijdou do styku tak jednou za měsíc? Všem doporučuji návštěvu jakékoli základní školy v době přestávek, nejlépe pak v době tzv. velké přestávky. A nejen jedna přestávka! Pro pochopení je záhodno vydržet přestávek několik, v rozmezí pár dnů. Pak pochopíte, proč se ve školách instalují v oknech mříže, mnohdy kamerové systémy, detektory kovu a zbraní, proč jsou někteří učitelé pod dohledem osobní ochranky. Některé děti prostě vykazují rysy hyenismu a neplatí na ně žádná domluva, nemluvě o tom, že fyzické domluvy byly již dávno zakázány, což mnohé přivádí k myšlence na vlastní sebevraždu.
Ano, ne všechny děti jsou kruté a rozmazlené. Některé jsou hodné, poslušné, třeba aspoň do té doby, než si najdou kamarády s oné problémové skupiny. Ale abyste uvěřili, že tady neplácám jen tak, pak se přiznám, že toto jsou moje pocity po čtyřech dnech zástupu ve školním bufetu, kde se na mě o přestávkách valily davy dětí, ukřičených, vymýšlivých, zlodějíčkových. Představte si situaci, kde vám pár dětí leze přes pult, křičí na vás svoje požadavky, přitom běháte k ledničce s chlazenými nápoji, abyste se zase několikrát vraceli, protože chlapec si nakonec nechce koupit kofolu, ale RC colu a nakonec ani to ne, ale džus. Mezitím vám na druhé straně barového pultu malí druháčci kradou žvýkačky a lízátka. A pak se objeví výrostek, který nezná slovo „prosím“ a „děkuju“, ale křikne na vás nějaké to „hej, počkej“. Balzámem na uši je zazvonění oznamující začátek další hodiny.
Ale abych neodradila všechny případné zájemce o práci s dětmi, pak vězte, že dětičky jsou přece jenom sladké. Při doučování čtvrťáka jsem se dozvěděla, že podstatné jméno sysel se skloňuje podle vzoru pytel!  A to už přece stojí za to, aby se člověk na dětičky usmíval.