Vyhrává se tak, že šlapete na kole i tehdy, když se ostatním nechce. (Lance Armstrong)
Vůle. Síla. Odvaha. Musíte je cítit uvnitř, musíte jimi přetékat, abyste mohli opravdu vyrazit ze svého šedého stereotypu. Jedinečnost a nezaměnitelnost těchto hodnot spočívá v jejich původu, který se odvozuje od každého, kdo je schopen tyto stvořit a unést sám v sobě. Jsou s každým člověkem originální, nesrovnatelné s mohutnostmi stejného typu kohokoli jiného. Proč? Protože každý je jejich stvořitelem sui generis, jejich podoba a intenzita vyvěrá z duše každého, kdo je v sobě nosí. A ony čerpají své rysy právě z vnitřku duše a mysli, z níž vznikly. Jsou to čistě psychické stavy, iluzorní obrázky spojení a schopností, které jsme se rozhodli a odhodlali jim věnovat. Nikdy nerostou sami od sebe, protože jsou přímo úměrné Tvé ochotě darovat sám ze sebe něco pro sebe a pro ostatní prostřednictvím ctností, jejichž počátek je Tvé neviditelné já plné touhy shromáždit svou inspiraci a vytvořit více, než se dá. Jedině tak dokážeš splést tyto tři tajemné stavy duše v jednu nepřekonatelnou schopnost odvábit všechny démony smrtelných hříchů, překonat sám sebe a vyrazit ven, když počasí zkouší své špatné nálady a dovádí ve větru a dešti z ledových kuliček. Vyrazit ven, nebo zůstat doma a přemýšlet nad tím, o čem jsi vždycky chtěl něco vědět, ale nikdy jsi se do toho nepustil, protože jsi musel uvařit večeři, či jít se psem, nebo si přece už konečně umýt boty.
Víš, svět je plný výmluv, a nakonec se v nich utopíme, když je dostatečně neprohlédneme. Ztratíme v nich sami sebe, vlastní výjimečnost, kterou měl Bůh na mysli, když tvořil právě nás. Zakoukáme se do vydělávání peněz nebo chození do obchodů, uvízneme před zrcadlem celé minuty nebo si jen tak obhlížíme zboží na internetu. Usneme v autobuse při cestě domů, zapomeneme se za volantem po dlouhé dovolené, zavřeme se do časopisu o aktuálních zprávách ze světa celebrit a pak už se jen marně hledáme. Po chvilce nás to však přestane bavit a doufáme, že takto žít stačí. Nicméně, většinou není, kdo by nás vyvedl z tohoto omylu a všichni jen tak přitakávají a pobízejí nás, ať si ještě přidáme pár houskových knedlíků, že nám to přece nic neudělá. To je pravda. Neudělalo by, kdybychom věděli, že to nejsou ty knedlíky, pro které každý den chodíme do práce a vlastně žijeme celé své životy. Neměli bychom tak slepě zapomínat na vlastní podstatu, na to, v čem lpí naše originalita a síla být svůj. Když jen na chvilku zavřete oči před vlastní unikátností a podstatou, uteče vám do polí a nekonečných myšlenek, a už ji také nemusíte nikde najít ani s baterkou. A bylo by velké neštěstí nebýt už nikdy schopný jít běhat do hrajícího si větru a barevného listí vonícího podzimem či se jít koupat mezi dešťové kapky...