Poslední dobou si říkám, že můj život tak nějak stojí na mrtvém bodě a já nikam nesměřuji. Tuhle změnu jsem začala vnímat poté, co se v mém okolí začaly dít změny v životě mých přátel. Kamarádovi se narodilo miminko, druhý zas žije konečně svůj sen v Americe a kamarádka je jako au-pair v Anglii a tihle 3 lidé mají společné jedno- jsou šťastní. Jsou šťastní tak, až jsem se přistihla, že sama přemýšlím nad tím, co dělá v životě šťastnou mě. Peníze? Škola? Kariéra? Ale kdepak. Ty největší sny jsem si již splnila a najednou jsem zjistila, že už není co plnit, za čím dál jít a pro co žít. V mém životě chybí jiskra. Už nemám žádný cíl, motivaci, nemám nic. Nedávno jsem se přistihla v Celetné ulici na Praze 1 udýchaná, uspěchaná, jak letím z práce do školy a po chvíli zase zpět. Nejhorší však je, že toto tempo netrvá pár dnů, ale již tolik měsíců, ba dokonce rok. Rok lítám tam a zase zpátky, téměř nespím a nemám čas už ani sama na sebe či na své koníčky. Kam jsem se poděla já? Kam se podělo moje pravé já? V životě postrádám onu jiskru. Chybí mi cíle a sny. Netuším, kdy se stalo to, že již nežiji pro budoucnost. Budoucnosti se spíše obávám a přítomnost je natolik hektická, že nemám čas si stanovovat priority. Nebudu svalovat vinu na moderní dobu, za toto si mohu jen a jen já, pouze nevím, jak z tohoto bludného kruhu ven a už vůbec netuším, kde najdu onu jiskru, která by učinila můj svět smysluplnější.

Neztraťte své cíle a sny, ať neskončíte v začarovaném kruhu jako já.

Vaše Mili