Viděl její smutnou tvář,
snad myslel, že má i svatozář.
Viděl její krásné oči,
ze kterých hlava se mu točí.
Viděl její dlouhé vlasy
a vzpomínal, kde jsou ty časy.

Viděl i temnou siluetu,
křehkou tak jako vážka v letu,
a na krku, když přišel blíž,
viděl houpat se drobný kříž.
Diamanty v očích, střepy z krásy,
a on vzpomínal, kde jsou ty časy.

Viděl, jak hlavu smutně kloní,
snad cokoliv udělal by pro ní.
Ve vlasech zbylo pár kapek deště.
Řekl jen: „Neodcházej ještě.“
A ona zoufale zvedla oči,
vždyť musel vědět, že to skončí.

Pak už jen mlčel, ona odešla pryč,
na stole nechala od bytu klíč.
A je tu konec. Tečka. Asi.
A láska? Kde jsou ty časy.