Kuchyní se rozléhá
řinkot růžového porcelánu.

Vzduchem se line poslední vůně koláče.
Pekla jej máma.

Na stole leží lesklý nůž.
Z ocele.

Nad korunou města visí smog.
Je dusno.

A je léto.
V celém domě jsou otevřená okna.
Činí místnosti ještě nesnesitelnější.
Zavři.
Prosím.

Pamatuji si to.
Jako kdyby to bylo včera.

Pohled z okna mě však ubezpečí,
že jsem doma.
U mámy.

Zapomenuté hračky leží v koutě.
Práší se na ně.
Nikdo už nemá chuť.
Hrát si.

Na stěně visí ten starý obraz.
Všechno jednou bude pryč...

Zděšenými pohledy tikáme po pokoji.
Každý to cítí.

Štípeš se do kůže.
Sám tomu nevěříš.
Nechceš.

-----

Jsou tady zas.
A zase.

Znova.
A teď už napořád.

Lorelei