Jsi v kleci a přemýšlíš
nad tím, co neznáš.
Proč tě to láká, když
nevíš, co tě tam čeká.
Uvažuješ-li o tom,
něco ti schází,
víš jistě, že se to tady uvnitř nenachází?
Ne.
Je to tam venku že?
Láká tě to nepoznané.

Klec je v nás a to tě brzdí.
Ty nechceš odtud,
nemůžeš uletět pryč.
Proč? Co tě tu drží?
Domov ve tvém srdci,
našel jsi ho již?
Je to tady, tady buď jak buď.
Ty to víš a snažíš se odolat, jsi statečný,
ale ta klec je v nás.

Jsme klece a je to těžké.
To poznání, že naše srdce někoho uvězní.
Každou minutou, každým dnem,
každým naším činem.
Rozhazujeme pouta do vzduchu a někdy se chytí.
Chytí se a není úniku.