Zase se musím dívat na to, jak mi ty vlasy nesnesitelně trčí. Několikrát jsem si je už zkoušel navlnit tím gelem, ale jak je vidět, nepomáhá to. Tahle růžová košile mi dneska výjimečně sluší, třeba si toho konečně všimne. Měl by si toho všimnout. Já se tak strašně bojím, že zase nastane to trapné ticho, přitom, když jsme se viděli naposled, i on vypadal, že by snad mohl mít zájem. Ještě upravit kalhoty, černý pásek, hm, docela sedí, Eliška je hrozný zlatíčko, je to nejlepší holčina, kterou znám. Pomáhá mi se vším, povídáme si jako velký kamarádky a … jsem fakt rád, že já mám. Osm hodin, uf, ten čas ale letí … - … to nevadí, přijdu sice pozdě, ale on stejně přichází až kolem desátý. Hm, sluší mi to. Drž mi palce, dneska to prostě musí vyjít. Moment, ještě namazat ruce krémem. Přece jen je to pak příjemnější na dotek. Dotek. Ta představa mě dohání k šílenství. Jak vůbec poznám, že jsem mu také já sympatický? Mám v hlavě zmatek. Mají ženy také v hlavě takový zmatek, když moc stojí o nějakého muže? Ach, být tak alespoň jeden den ženou!