Krásné ženy ponechme mužům bez fantazie

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

Krásná žena? Femme belle? Venus? Bella Ragazza? Beautiful women či schöne Frau? Všechny jsou stejné - krásné - ale každá naprosto jiná, výjimečná.

Jak tedy ona notoricky krásná žena vypadá? Slyšívám o ní spousty líbivých slov. Tu krásnou ženu někdo potkal v tramvaji a v tu samou chvíli ji někdo viděl v autobuse. A dokonce se ta krásná žena ve stejném okamžiku procházela v parku. To by mě zajímalo, jak jen to dělá.

Kde se vůbec slovo "krása" vzalo? Co to tedy znamená, když je něco krásné. A mají krásné věci i stejné vlastnosti? Kopretina. Krásná květina, ale smrdí. Smrdí tedy i krásná žena? Žralok. Též krásné zvíře, ale žere lidské maso. Žere tedy i krásná kniha lidské maso? Kde se dá ta krása tedy získat. Nemůžeme tento abstraktní pojem jen tak zlehka uchopit. Kdyby to bylo tak snadné: dvě špetky skořice, pět gramů vanilky a snítky prachu z motýlích křídel. Po planetě by potom chodilo pár miliard naprosto identických žen. Stejná barva vlasů, totožné oči a postava bez rozdílu. Podle mého je to komická až fraškovitá, možná i poněkud utopická představa (i když v dnešní době?). Jak by potom taková universální krásná žena vypadala? Blond vlasy, tmavá pleť a šikmé oči? Bláznivá mutace. Prototyp bez následujících metamorfóz.

Byla by potom tedy tohle ta krásná žena, po které všichni muži touží? Proč jen se muži ke své „bezfantaziinosti“ tak okatě přiznávají? Někdo ovšem tvrdí, že krása ženy je irelevantní. Ale je to jen hloupé klišé. Avšak zní hezky. Slova Williama Shakespeara byla už v 17. století nadčasová.

I když i tehdy zajisté po zemi chodili muži známí hezkými klišé. Jeho proud myšlenek zachycený na papír je pravdou. Ta nemusí být vždy hezká, stejně jako krása nebývá vždy pravá. Snad nebyl bláhový, když řekl: "Vnější krása je o to cennější, oč více vnitřní krásy skrývá." Bylo by ovšem nespravedlivé mužům dedikovat povrchnost.

Kdyby Marcel Proust byl ženou, vyřkl by svá slova o krásných ženách a mužích bez fantazie zajisté ještě o něco feminističtěji. Ale v historii se k sobě muži chovali i přísněji. Toho jsou důkazem slova Montherlantova, že ženy přikládají větší důležitost své kráse než své inteligenti, poněvadž muži bývají mnohdy hloupí, ale zřídka slepí.

Ano, jsou tedy právě oči, které se setkají jako první. Ony to všechno vyřizují. A dle mého se právě v očích nachází všechno to, co je v člověku krásné a důležité. Oči jsou obrazem duše, jak se říká. Jsou to vskutku právě oči, co se na člověku nemění po celý život. Křivý nos si můžeme nechat narovnat, uši přišít, rty zvětšit a vlasy jinak učesat. Ale i když si pomocí dnešní techniky změníme barvu očí, výraz nám na věky zůstane tentýž. Váš výraz, váš pohled - ten je věčný. I potom, co čas naši tvář dočista počmárá, ty oči stále září. Září jako perly. Přesně ty perly, které někdo zrovna vydoloval ze dvou posledních mušlí ukrytých na dně toho nejhlubšího z nejhlubších oceánů.

Možná je to paradoxní, ale myslím si, že bez fantazie by ani krása nebyla. Prostě by neexistovala. Dočista by se vypařila a nikomu by nescházela. Ona je totiž krása v mých očích něco jako multiparadigmatická věda. Proto jsou, dle mého, mnohem cennější muži s fantazií, než ony krásné ženy.

Komentáře

Krásné téma =)

Je bohužel vcelku běžný postup, že nejdřív nás musí na dotyčném něco povrchně líbivého zaujmout, abychom se o něj chtěli dál zajímat (zda je stejně tak krásnej i uvnitř). Pro většinu z nás to tak platí, i když si to nepřiznáme a tvrdíme opak.
Lidé s fantazií jsou nejen cenní, ale hlavně vzácní.
A vo vo vo tom to je.

ano, přesně tak ...... a

ano, přesně tak ...... a bohaté muže zanechme ......... všehoschopným ženám. :o)

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

.....

:-)