K půl stoletému výročí narození výrazného pražsko-brněnského básníka vzešlého z českého undergroundu vychází v květnu letošního roku čtyř set stránkové Sebrané básně, po kterých se na knihkupeckých pultech jistě zapráší. O koho jde? O J. H. Krchovského, jemuž již vyšlo souborné vydání tří jeho knih pod názvem Básně (1998). Celkem vydal přes dvě desítky sbírek. Aktuální Sebrané básně (2010) jsou doplněny ukázkami z jeho posledních dvou knih (Poslední list, 2003; Nad jedním světem, 2004) a o tom, že i tento titul bude beznadějně vyprodán, není pochyb. Kdo by netoužil po výboru poezie mrazivé, tajemné, výstižné, morbidní, sarkastické, svérázné, smyslné, odvážné, po poezii bez servítek, po poezii autora, jemuž Egon Bondy předpověděl, že se ocitne ve školních čítankách? Pouze člověk negramotný nebo cizinec neumějící česky.
A kde bere tento osobitý autor inspiraci? Vzhledem k tomu, že doma nemá televizi a noviny jsou pro něho blbovinou, kterou čte akorát ve vlaku, když je tam najde někde pohozené, lze usuzovat, že Hásek se rád dívá, kolem sebe, do sebe, do ostatních lidí. A především ... umí se dívat, což je schopnost téměř vymizelá, vymřelá, zapomenutá. Přestože již po delší dobu autor nic nového nepíše, sám říká, že když nepíše, tak prostě nepíše a když píše, tak prostě píše, jak jednoduché (!), můžeme se na tyto sebrané básně přinejmenším těšit ze sběratelského hlediska – do knihovničky nám přibude opravdový skvost, který tam již teď má jistě rezervované místečko.