Kde jste? Nemoci? Sešlosti?
Jsem přibit na kříži věčnosti
Já žít budu věčně sice
A přitom nežít nikdy více
Jak parazit
na bývalém druhu svém
Jak zlá houba
napadající stromu kmen
a pak ho hubíc
Já nespatřím víc
Slunce zář,
jeho teplo na tváři neucítím.
Žít jak v kalamáři
Ve tmě tak černé budu já
Má duše sic pomalu umírá
Avšak žít budu tu po věky
Podobně jako proud řeky
Jehož duše - voda –
pomalu vysychá
Ale stopu - koryto –
tu zanechá
tak i duše má mě opustí
Jsem přibit na kříži věčnosti.

Nic v této básni nehledej,
je to jen čistá beznaděj,
jen Konečná smrt mě propustí
a sundá z kříže věčnosti.