Autobusová zastávka. Pršelo mu do ksichtu. Měl rád déšť, i když mu pršelo do ksichtu. Déšť byl jako kouřová clona, hradba. V dešti si každý hledí svýho, nikdo k vám nepříjde a nechce po vás cigaretu, pokud ještě nějakou máte. Nebo slova, pokud vám nějaký zbyly. Nechce si ani pověsit vaše střeva nad krb. Nechcou nic, jen se dostat z deště.
Vyklepal poslední cigaretu z poslední krabičky a s potížemi si zapálil. Poslední krabička. Na chvíli ho to vyděsilo, ale pak upadl do obvyklé apatie. Poslední krabička za poslední peníze. Poslední peníze za poslední výtrysk energie, který nás donutí ráno vstát a vrazit si kartáček do huby. Ostatní tu energii měli, on už ne.
Zapomnění.
Občas se cítil osamělý, zapomenutý. Byl rád sám. Většinu času. Občas musí být každý alespoň s někým. Měl pocit, že na něho jeho holka kašle. Nedivil by se jí. Nebyl moc dobrý přítel. Ani dobrý milenec. Neměl moc peněz. Ksicht jak Ježíš. Ošoupané oblečení. Břicho. Deprese. Poslední cigareta z poslední krabičky schytala pár kapek, které nevykryl. Rozlepila se a filtr upadnul. Laciný šmejd z Polska. Do prdele s tím. Ale párkrát si potáhnul. Byl rád alespoň za to. Časem se naučil vidět radost v malých věcech. Musel.
Na chvíli vysvitlo slunce a vytvořilo duhu a byla to symbolika jak cyp.
A jeho holka už ho možná nemá ráda. Sakra, vždyť on se taky už neměl moc rád. Měl se více snažit, být tvrdej, zatnout zuby a uspět. Ztratit citlivost a skočit po nohách do sraček. Mlátit a být mlácen. Prodrápat se až na vrchol pyramidy. Nebo alespoň doprostřed. Pořéd mu pršelo do ksichtu. Slunce už bylo zase schované. Ať jdou všichni do hajzlu. Rád by zapálil svět. Rád by to udělal a díval se do plamenů.
Nosila upnuté rifle a velké výstřihy, ta jeho holka, a on se vždy cítil jako král, když s ní šel po ulici. Byla tak trochu intelektuálka a tak trochu aktivistka v nejrůznějších záležitostech, jako je třeba bojkotování kožešin kvůli lovu tuleňů a bojkotování třešní kvůli chemii. On neměl proti kožichům nic. Ani proti třešním. Přemýšlel, jestli si skočí dát jedno točený. Měl u sebe 25 korun. Na autobus. Sakra, vždyť má ksicht jak Kristus. Přešel ulici a vešel do hospody. Do hajzlu s autobusem.