Není nad to si v čase nejvyšší nouze dát pod hlavu naducaný měkký polštář a jen tak relaxovat, odpočívat či se prospat. Ale co až krize nejvyšší pomine? Kam přijde náš milý naducaný polštář?
Ono z měkkým a naducaným polštářem je to tak, že když se s ním poprvé setkáváme, tak nám přijde možná hezky, někdy směšný, ale asi ne moc účelový. Jen však stačí, aby se dostavila krize nejvyšší zvaná únava, a už je náš milý, měkký, naducaný polštářek nejlepší kamarád. Čím je krize horší a vyšší, tím víc se prohlubuje vztah s naším naducaným polštářkem. A čím je vztah s naším milým a naducaným polštářkem hlubší, tím víc narůstá důvěra. To už jen těžko někam odjedete bez svého naducaného polštáře. Pak využíváte každé chvilky, kdy ho můžete mít u sebe. Těžko se s ním loučíte, když musíte jit někam bez něj a rychle se k němu vracíte. Krize nekrize, už nemůžete být bez něj. Když nejste se svým naducaným polštářkem, tak máte pocit, že snad ani nemůžete být plně uvolnění či se nemůžete cítit v pohodě. Bez něj už zkrátka nemůžete být. Dostáváte se do míst, kdy není důležité, co pro vás naducaný polštář dělá, ale co vy děláte pro něj. Už to nejste vy, kdo je centrem vašeho života, ale je to ten naducaný polštář. Naducaný polštář se vám stane vším. Zamilujete si ho.
Láska je jak naducaný polštář. (Ovšem, že ne tak úplně. To byste skončili jako jeden Korejec u oltáře s polštářem). S počátku vám nepřipadá nějak moc potřebná, ale pak si uvědomíte, že bez ní nemůžete žít. Prostě milujete.
Sipora