Lenost a její následek nuda totiž svým řádem a ukázněností ani náznakem nepředpokládají svobodu v jejím pravém slova smyslu, která je založena na aktivitě, náhodě, užívání si, ale jaksi ,,naoko“ nabízí možnost odlišné volnosti, tedy spoutané a nekompromisní svobody. Zvláštní kontrast? Nesmysl? Blouzním? Ne tak zcela, vážení…Svobodu, zamyslíme-li se nad jejím vlastním významem, definuje převážně touha nevázat se , být sám sebou, ba dokonce neznat pravidla. Žádná omezení. Volnost. Touha. Ale spoutanost? Bez kompromisů? Tyto jevy či jakési vlastnosti nespadají pod výčet s nadpisem SVOBODA či VOLNOST, chcete-li. Spoutanost vyjadřuje meze, podporuje zábrany a vytváří překážky. Žádné kompromisy? Poukazují na netoleranci, řád. Ani jeden význam podobný svobodě. Jakým způsobem je tedy lenost schopna spojit jakási antonyma v používané, ba dokonce praktikované spojení? Jak si může lenost takto zahrávat? Může. S pojmy. S lidmi. Se všemi lidmi, ať už pracují jako popeláři , prodavači či vlastní miliony. S každým z nás si lenost hraje, na každého zkouší svoje triky. Jaksi nám ukazuje, co umí, čeho je schopna. Poukazuje na vlastní kvality.
Láká…
Kdo podlehne? Kdo si nechá napovídat pohádky o líném království a pohodlnosti? Kdo? Kdo věří lákadlům, povytáhne obočí nad každou uměle vytvořenou splněnou touhou? Netušíte? Nedokážete odhadnout? Nezdá se vám…? Poslouchejte tedy…
Téměř všichni. Téměř každý člověk bez víry ve vlastní možnosti, bez lásky k sobě a své energii, bez rozumu. Každý, kdo touží po určité úlevě, nicnedělání, volnosti. Volnosti, která se ale brzy změní ve spoutanost, jednotvárnost a nudu. Původní nadšení upadne, každý po chvíli pochopí svojí chybu, ale cesta zpět je už složitá. Trnů a bodců číhá zde mnohem více než ve světě lenosti, proto jen zřídka kdo je schopen „trpět“ opravdové uvolnění, cítit pravé okouzlení a prožívat každý den naplno i za cenu obrovského překonávání nesčetných překážek.
Tento druh života bez lenosti ale stojí za zkoušku okusit. Přináší vám totiž vybití, adrenalin, změny, krásy ale i bolesti, trápení a nutnost překonání sebe sama. Svět aktivit je bouřlivý, zkouší. Chce vidět výkony, výsledky a platí žádanými cenami. Mezi množstvím těchto cen najdeme také lásku, naději a život . Najdeme život jakožto být a být spokojen. Najdeme svět a smysl. Smysl života. Ten nám lenost nenabídne. Protože lenost je slabá, nejasná a malá. Život je touha. Touha bojovat.
Pokuste se zamyslet nad rozhodnutím, zdali pojedete s rodinou na výlet autem, nebo raději pošlapete po svých, ba dokonce použijete jízdního kola, a to i za předpokladu nepříliš rovného povrchu? Možná bychom také měli uvést možnost nepodnikat nic. Proč ale, když základem života je poznání, radost a chtíč? Máte i přesto dojem, že by vás rodinný výlet nudil a absolutně nemáte zájem? Přemýšlejte tedy, máte zájem vůbec o nějakou aktivitu, druh informací či změny? Nebo si stále velebíte ve vyhřátém pelíšku a nevystrčíte ani paty?
V tomto případě se samozřejmě jedná o hyperbolu, neboť tuším, že pokud televizní kanály vysílají pořady vám alespoň lehce příjemné, neváháte a přesunete se k televizní obrazovce, samozřejmě s přikrývkou v ruce… Vyhovuje vám tento druh rozptýlení nebo oplýváte odlišnými zájmy? Jaký je pravý význam slova nudit se a co takovýto jev způsobuje? Netušíte? Zdá se mi..
Zdá se mi, že podstatu lenosti, jednoduchosti a nudy jsem už rozlouskla, pokud vám bude lépe znít, našla jakési východisko ze začarovaného kruhu, jehož středem je právě nudná lenost. Lenost bodá každého z nás svými nástrahami, trny, jejichž jed se při pouhém podlehnutí vlévá do těla rychlostí blesku a putuje celým krevním oběhem, aby touto cestou zmátl snad všechny orgány, končetiny a na závěr uzavřel svůj koloběh triumfem, jakým míníme srdce. Lenost předhazuje překážky, nebojí se jakékoli podlosti či nesprávnosti.
Lenost je drak. Ničí nás svými plameny, pálí nás svou nadřazeností, globálností.Lenost je smrt. Smrt, která ale není daná stejně tak, jako konec lidského života. Se smrtí způsobenou leností se dá bojovat, můžeme si vytvořit nesmrtelnost. Jakousi auru, jejíž síla vychází z našeho zevnějšku je schopná nás chránit a tvořit pomyslnou obranu vůči nebezpečnému útočníkovi. Takovéto okolí plné nespoutané energie ale dokáží vytvořit jen Ti nejbojovnější, ti s největším životním cílem, s největším srdcem. Ti, jejichž energie nezná omezení,. Ti, kteří chtějí žít.