Nemůžu spát. Myslel jsem teď na dost věcí. Na to, co jsem všechno zažil a co mě ještě čeká, na to, jak čas neúprosně plyne a nic už nikdy nebude stejný, myslel jsem I na to, jaký jsou lidi kolem mě a jaký jsou lidi vůbec, myslel jsem na svoje dávná přání a touhy a na svoje touhy současné…myslel jsem na tebe. (Jmenovaná), ty jsi všechno, po čem jsem kdy v životě toužil! To až s tebou přišlo všechno hezký v mým životě! To s tebou jsem začal myslet na budoucnost. S tebou, právě teď jsem neuvěřitelně šťastný! Zůstaň se mnou a splní se mi životní sen. Buď se mnou a já ti splním každé přání! Víš, myslím, že my dva se k sobě perfektně hodíme. Miluju tě! A jsem ten nejšťastnější člověk na světě!

Toho kluka jsem se nejdřív bála. Vybafnul na mě v černém kabátě a že prý chodí na badminton, leze, pracuje a jestli nechci jít ven. Měl velký oči a vypadal jako čert. Byl to ale ten nejčestnější člověk, kterého jsem kdy v Praze potkala. Úplně náhodou. S předzvěstí osudu. Říkám mu Mefisto. Nosí na hrudi vyrytou celou svojí duši. Ten kluk má prostě velký srdce.
Najdete ho u mě.