Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.
Už to nebude tak, jako dřív,
měly jsme na to pomyslet dřív.
Hledáme vhodná slůvka
a na zdi visí malůvka.
Hle, vzpomínáš?
Moje ruka a tvá ruka?
Už si vzpomínáš, kdo tady byl?
Už víš?
Ne?
Tak sbohem...
Ještě, naposled, neviň mne, to ty.
Ale ty si stejně najdeš vlastní pravdu, že?
Tak jako obvykle...
Lorelei
Poslední komentáře
před 10 týdnů 5 dnů
před 10 týdnů 5 dnů
před 10 týdnů 6 dnů
před 11 týdnů 1 den
před 11 týdnů 2 dny
před 11 týdnů 2 dny
před 11 týdnů 2 dny
před 11 týdnů 2 dny
před 11 týdnů 2 dny
před 11 týdnů 2 dny