Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.
Už to nebude tak, jako dřív,
měly jsme na to pomyslet dřív.
Hledáme vhodná slůvka
a na zdi visí malůvka.
Hle, vzpomínáš?
Moje ruka a tvá ruka?
Už si vzpomínáš, kdo tady byl?
Už víš?
Ne?
Tak sbohem...
Ještě, naposled, neviň mne, to ty.
Ale ty si stejně najdeš vlastní pravdu, že?
Tak jako obvykle...
Lorelei
Poslední komentáře
před 11 let 29 týdnů
před 11 let 29 týdnů
před 11 let 31 týdnů
před 11 let 41 týdnů
před 12 let 1 den
před 12 let 1 den
před 12 let 9 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 31 týdnů
před 12 let 39 týdnů