Každou minutu
Kterou promrhám
Vracím v apeiron
Pevnosti, v níž jsem sám
Maršálem.

Zdivo chladné
Mohutností přetěžkou nedýchá
Šrámy plivajících děl, noci tmavnou
A za dne
Slunce práh nepřekročí.

Služebnictvo zakrývá své spánky
Před paprsky
Místo očí jen prázdné jamky
A bolest
Se kterou se rodíš.

A před hradní branou
Mrtvá stráž
V lásce platí hra na schovávanou
Tohle království má však zakázanou
Partii citů.

Prolijeme krky
Do úsvitu
Každou minutu
Kterou promrhám
V pevnosti, jež tak slabo dušně zvu chrám.

Nikdo zde nevstoupí
Staveniště zahnívajícího slohu
Věřil jsem Tobě jako i Bohu
Prvním pak kamenem
Vzrostla pevnost nářku, pro ozdobu.

Mé vlastní srdce.