Co je možné i nemožné v kabině a jak vypadá taková normální cesta výtahem na Univerzitě Pardubice?

Výtah! Jaký to zázrak techniky. Na Univerzitě Pardubice je to hojně využívané zařízení, obzvlášť užitečné ve třinácti patrové budově. Co bychom si bez výtahu jenom počali? Uvnitř je čistý prostor, je tam dokonce jedno sedadlo a velké zrcadlo! Díky kterému si ráno dívky mohou učesat vlasy, přepudrovat nos a namalovat řasy a mnohem víc.

Společnost nám studentům dělá vždy příjemný hlas v reproduktoru, který nejen, že hlásí, kam kabina jede, ale také v jakém patře se nacházíme. Pomocí tohoto hlasu nemohu nikdy vystoupit špatně!
Jízda výtahem by měla trvat do dvou minut. Někdy ale, často cestou dolů, se čas pobytu v kabině může prodloužit. Zvláště v případě, máte-li tak kolegiální studenty, kteří vědí, že je pro vás jízda výtahem natolik lákavá, a proto zmáčknou všechna patra, jen abyste si mohli jízdu opravdu vychutnat. Při té příležitosti obhlédnete stěny, přečtete si, co je nového ve světě kultury. Zjistíte telefonní číslo nějakého Jirky a samé další užitečné informace.

Jo, výtah, to je ale vynález.
Nejen, že je v kabině příjemné tmavé prostředí bez oken, ale skoro vždy se vám nabízí šance seznámení. Je to ten nejlepší prostor na zavedení konverzace. Můžete začít třeba jen slovy: „Ahoj…promiň, ale stojíš mi na noze.“

Samozřejmě se tahle fráze dá použít jen tehdy, kdy je vás ve výtahu opravdu hodně a jste namačkaní jeden na druhého. Obzvlášť nejlepší to je, když se tam všichni nahrnou a vy zůstanete na konci kabiny, vaše rysy obličeje se lepí velice příjemně na sklo zrcadla a ruka je ve zvláštním křečovitém sevření kolem tašky. Tuto chvíli si užívám ze všech nejvíc.

Moje další oblíbená část je, když kabina zahlásí, že jede dolů, a přitom se ani nehne. Pak se všichni zasmějeme naší hlouposti, že jsme zaseknutí a v nejbližší době nikam nepojedeme. No jo, v kabině pro třináct lidí, si ten čtrnáctý rázem připadá trochu trapně. Ihned se zmáčknou všechna tlačítka. Třeba nějaké patro vyjde. Je to jako loterie. Kde je ale výhra? Po čtvrt hodině se konečně dostaneme, ne do vytouženého prvního patra, ale do sklepa. Tam jsme tedy s velkým zklamáním nuceni ukončit naši dobrodružnou cestu a přenecháme tento zážitek taky jiným zájemcům o zběsilou jízdu univerzitním výtahem.