Je to strašně dávno, kdy jsem si naposledy psali sms-zprávy či posílali dopisy.
Jednou v dubnu jsem si hrál s telefonem, a jelikož byly svátky, tak jsem všem posílal přání k velikonocím. Bohužel jsem už nekontroloval, zda mačkám telefonní čísla správně. No jo, jak už se to tak stává…Omylem jsem poslal několik přání cizím osobám. Všichni mi opětovně popřáli a poděkovali za sms. A také se hned ptali kdo jsem atd.. Pak sem si uvědomil, že jsem psal úplně cizím lidem, třeba jim to udělalo radost…. Kdo ví, nikdo nenadával…
Také mezi nimi byla moje velká láska…. Odepsala mi na sms přání a ptala se kdo jsem a odkud mám její číslo. Tak jsem ji to napsal a omluvil se, že pokud ji ruším či otravuji, tak že se to víckrát nestane. Napsala mi hned, že ne ,že jí to není nepříjemné, že jí stejnak nikdo krom mě nepopřál… Napsala, že studuje a potřebuje klid před písemkami, a že její číslo má jen pár lidí, tak si obávala, že její číslo někdo rozdal.
Byla jediná, která si se mnou více psala… Líbilo se mi to. Oba jsme byli nezadaní a samozřejmě já po svých zkušenostech s ženami jsem si vůbec nevěřil. Začali jsme si psát i dopisy, a nebydlela zrovna blízko, což mě velice moc mrzelo… Chtěl jsem jí strašně moc vidět a poznat naživo.
Měla krásný rukopis, její dopisy si pamatuji dodnes. Kreslili jsme si tam různá zvířátka, kytičky, smajlíky a později i vyznávání lásky. Dopisovali jsme si tak jednou do týdne, jinak jsme si psali sms, někdy sem ji i zavolal, dobíjel jsem jí kredit, abych si s ní mohl psát. Mě to vůbec nevadilo, vydělal jsem si peníze, takže je jen na mě za co je utratím. A zamilovaný člověk udělá vše potřebné, aby mohli být oba nějak v kontaktu.
Zamiloval jsem se do ní dřív než jsem viděl její fotku. Líbilo se mi, jak moc toho máme společného, jak si máme stále o čem povídat a psát, ale bohužel to byl vztah na dálku, já věčně pracující a ona studující…. Vzdálenost mezi námi byla +- 500km. Byl jsem šťastný že jsem konečně někoho našel, ale bohužel nám nebylo souzeno se sejít, pokaždé nám do toho něco přišlo. Mě práce, jí studium.
Ztratil jsem mobil. Největší průser. Nemohl jsem jí napsat ani zavolat… Já nemám dobrou paměť na čísla, těžko jsem si zapamatoval to své. Napsal jsem jí dopis, ale odpověď jsem žádnou nedostal. Měl jsem takový nepříjemný pocit.
Po měsíci mi přišel oznámení, že moje láska měla nehodu na výletě, na kterém byla když já jsem poslal dopis, který už ona nečetla.. Bohužel byla dlouho v bezvědomí a lékaři jí nedávali velkou šanci a tak její mamka se rozhodla odpojit ji od přístrojů.
Nepřenesl jsem přes srdce, že ta, kterou jsem tolik miloval už tu není. Pátral jsem všemožně, abych se dozvěděl, co se doopravdy stalo. Zjistil jsem, že měli nehodu s autobusem, nějaký mladý opilý řidič do nich narazil. Bylo tam několik zranění, ale proč si osud vybral právě jí???
Je to rok od nehody mé lásky. Myslím na ní dodnes, i když už s ní nemůžu být, nikdy ji nespatřím na vlastní oči. Na památku mi zůstaly fotky, sms zprávy, dopisy a tragická vzpomínka na její poslední chvíle v životě.
Bolí mě to dodnes. Myslím na den, kdy jsem jí poslal první sms, jak jsme si začali psát. A den, kdy byla odpojena od přístrojů, ten vždy probrečím u její fotky. Každý rok zapaluji svíčku na její památku. Doufám, že se tam seshora na mě kouká a že je ráda že na ní vzpomínám.
Dnes už mám sice novou přítelkyni, ale v mém srdíčku na prvním místě bohužel nikdo jiný nebude. Naštěstí to má nová přítelkyně chápe, a dává mi čas, aby se mi zahojily rány.
Nikdy na tebe nezapomenu lásko.