co s tím uděláme -
řekl vypravěč příběhů
a zapálil si cigaretu -
příběhy už nikoho nezajímají
lidé mají svůj úžasný rozum
a svá auta a svá křesla a své ruce a své domy
a příběhy už je
vůůůůůůbec
nezajímají.
děti ještě něco skousnou
ale z toho se já neuživím -
řekl vypravěč příběhů
vyfouknul cigaretový kouř -
vysvětlete jim, že nějakou víru
nějakou naději
ve všednosti prostě
potřebujou.
představivost nemůžou
zapřít a schovat někam
do sklepa jako
staré noviny -
řekl vypravěč příběhů
a začal pomalu mizet ve tmě -
nemůžou si jen tak žít
bez fantazie
to přece nejde
aby člověk jenom existoval.
kámen existuje
strom existuje
písek existuje
i tahle cigareta existuje
ale člověk je –
řekl vypravěč příběhů
my už ho skoro nevidíme –
je mi z toho trochu
smutno –
řekl vypravěč příběhů
potáhnul z cigarety
její konec se rozzářil
a světlo se odrazilo
v slzách
vypravěče příběhů
který plakal
a zmizel úplně.