Máme věci, o kterých si naši předkové jen bouřlivě snili. Dnešní mladý člověk má možnost si vybrat, jestli chce miniaturní mobil nebo naopak displej jak vrata, počítač s takových harddiskem nebo s jiným, 45 kanálů v televizi nebo 70. A nejen on. Moderní doba postihla téměř všechny. Jen ti mladí to snášejí lépe.
Někdy si říkám, že je těch možností až příliš.
Kamkoli se podíváte, kouká na vás krásná mladá blondýna, jejíž chrup by se dal přirovnat k bobřímu (bílý a silný), a pleť má tak čistou jako tričko zbavené skvrn od Vanishe. Oblečení nejdražších značek, nos třikrát po plastice a poprsí možná jen dvakrát. A láká vás na něco, o čem vy víte asi tolik, jako já o tom, jak se řídí vzducholoď. I když dnešní hladový a žádoucí moderní trh nabízí vše co si lze jen přát, bez reklamy by se o tom nejen nikdo nedozvěděl, ale ani by nikoho nenapadlo si kupovat věci, které jsou dle selského rozumu naprosto zbytečné.
Dnešní děti základních škol se předbíhají v nejnovějších mobilních telefonech, kdo má značkovější oblečení. A holky, která má účes, líčení a spodní prádlo podle největší hollywoodské hvězdy. No a tak za 10 let půjdou na plastickou operaci, aby tak i vypadaly. Někdy nezbývá nic, jen kroutit hlavou.
Jsem mladý člověk a využívám všeho, co mi společnost nabízí. Mám možnost studovat, mohu jezdit do cizích zemí. Můžu si vybrat, cokoliv chci. A mám z čeho.
Nikdo si neuvědomuje, že jsme zlenivěli a to, že máme hektický život, není až tak úplně pravda. Možná ho takový máme. Ale moje babička vždycky říkala, „budeš ho mít takový, jaký si ho zařídíš“. A možná si jej někteří zařídili hektický, jiní až moc pohodlný.
Myslíte si, že vaše děti mají snazší život, než jste měli vy sami? Asi máte pravdu, ale ony musí bojovat s nástrahami každodenními. Reklama, televize, internet, značkové oblečení, plastiky, líčení, elektronika, a mnoho dalšího jsou našimi soupeři.
Ovšem nemůžu je pouze kritizovat. Na každé špatné věci, bývá aspoň trocha toho dobra. Díky reklamě se můžu dozvědět, kdy mi hraje můj oblíbený film, kde koupím knihy svého oblíbeného autora a kde třeba mi zlevnili to tričko,co jsem tak chtěla. Díky televizi se dozvím mnoho užitečných informací, nových věcí a díky některým filmům a dokumentům i rozšířím svůj obzor. Internet je pro mě, jako pro mladou osobu již nepostradatelný a ráda si to přiznám, protože vím, že nejsem jediná. Je to věc velmi užitečná, ale i věc, která se dá zneužít. Záleží, jak se s ním pracuje.
Ale jsou věci, které neřeším. Které vím, že jsou a já je nevyužívám a když ano, tak jen občas.
I když máme dnes mnoho vymožeností a usnadněný život, něco mi v tom celém chaosu chybí.
Komunikace. Deset písmen, ve kterých se skrývá tak moc, že vám to nenahradí nikdo a nic. Lidé už si nevěnují tolik času a když, tak přes telefon nebo internet. Je to rychlejší a snazší, vím. Ale přesto je to čím dál tím neosobnější a stáváme se jeden druhému cizí. Lidé už nedokáží řešit problémy, nedokáží o nich mluvit, nedokáží se domluvit s někým, koho mají rádi. Přestávají komunikovat. Co je pro vás lepší, když vám někdo řekne do očí, že vás má rád, nebo vám to napíše formou SMS? Mám-li si vybrat, brala bych ten osobní kontakt. Už jen pro to, že jsme lidé a máme něco, co ostatní tvorové ne. Řeč. Tak bychom jí měli využívat. Měli bychom se ale vzdát ostatních věci? Většina mi dá za pravdu, že ne, protože to už ani není možné. Svět bude vždy postupovat dopředu a ne dozadu. Vždycky budeme o krok napřed.
Ale pokud se vzdáme komunikace, nedostaneme se ani o krok napřed, ani o krok vzad, ale na úplné dno. Kdyby lidé mezi sebou nekomunikovali, nebyla by ani reklama, ani televize, ani internet a dokonce by nám byly na nic telefony. Ani nechci pomyslet na to, co by se dělo, kdyby mezi sebou nekomunikovali doktoři při operaci. Je to na nás mladých, abychom bojovali za to, pro nás tak vzácné a co nás dělá tak jedinečnými. Za komunikaci. Díky ní, stoupáme vpřed.
Dnešní svět nám přináší mnoho užitečných věcí. Ale ruku na srdce, jsou jen kladné? Války, nemoci, smrt, hlad, nedostatek pitné vody, drogy, šikana. To vše je na úkor toho dobrého a kladného. My máme to štěstí, že nás některé věci nepotkají nikdy a ostatní potkávají každý den. Nedovedeme si představit jaké to je, nemít co pít, být mláceni anebo vědět, že zítra zemřeme. Jsou lidé, které toto potkává pořád. A kolikrát jsou v mém věku. Jsou mladí, s budoucností před sebou. Ale buď ji zahodí sami anebo jim je zahodí někdo jiný. Často za to lidé nemohou, může za to společnost a ti, kteří ji řídí. Nebo ne?
Dnešní svět je plný dobrého i toho zlého. Záleží na úhlu pohledu. Na pohledu mladého člověka.
Protože mladí lidé mají v rukou budoucnost. Nikdo nemůže vědět, co bude zítra, za rok nebo za sto let. Nikdo z nás nedokáže změnit svět. Ale když uděláme každý den nějaký dobrý skutek, může se nám to povést. Nemyslíte?...