Nejrevolučnější věcí, kterou lze udělat, je neustále nahlas prohlašovat, co se děje - to jsou slova úspěšné aktivistky Rosy Luxemburgové. Tak úspěšné, že zavražděné.
Revolucí většinou rozumíme lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce masy lidí, která usiluje o změnu politického systému, ale mnohdy i nejen jeho. U nás, v České republice, je zřejmě nejznámější Sametová revoluce, která s sebou přinesla období změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989. Tyto události vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.
Se sametovou revolucí máme spjaté významné datum 17. listopadu, kdy hlavně studenti, hnaní touhou po spravedlnosti, vyrazili do ulic veřejně protestovat proti totalitnímu režimu. Nejsem si jista, zda by totéž a v takové míře jako tehdy, udělali i dnešní studující. K tomuto datu se váže ještě jedna, neméně významná událost. Po pohřbu studenta Jana Opletala 15. listopadu 1939, který se stal posledním projevem manifestačního odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v roce 1939, nařídil Hitler, aby jakékoliv další demonstrace byly bez ostychu ihned potlačeny vojenskou silou. Byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, 1200 českých studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů. Na popud tomu, byl o dva roky déle v Londýně vyhlášen 17. listopad za Mezinárodní den studentstva. A proto i dnes, po tolika letech, si tento významný den připomínáme. Ovšem s revolucí také vyplynuly na povrch tři české hříchy: touha po moci, touha kopírovat zahraniční spojence, touha po obětech. Neříkám, že to jsou špatné a nezávidění hodné nálepky, ale musíme si z nich vybrat tu kladnou složku. Jak pravil moudrý Goethe: „ Dokonalost jest vlastnost božská. Toužiti po dokonalosti jest vlastnost lidská.“ Já Sametovou revoluci nezažila, tak nemohu hodnotit a předesílat své bezprostřední pocity z ní. Znám to jen z literatury a vyprávění. Dnešní studenti však mnohdy ani nevědí, co je sedmnáctý listopad za den, natož jeho historii. Vědí jen, že je volno a tudíž nemusí do školy, a to každý uvítá. Bylo by dobré to do budoucna změnit. Smysl této revoluce spočíval hlavně v tom, že lidé, kteří dali jasné Ne! minulému režimu, se drali a bojovali za lepší budoucnost. Tehdy, se zdviženým ukazováčkem a prostředníček, cinkali klíči a tou budoucností mysleli nás, své pokolení. A náš odkaz jim? Soudím, že zatím žádný není. Takže dělejme více takových skutků. To jest oč tu běží. Život bez činů není životem, ale fázovým bdění. Tak už nesněte a jděte ven konat skutky, které nám rozvinou naši existenci k lepšímu. Je to však v dnešní době možné?