Je to smutné, ale je to tak,
Jsem filmový maniak,
své dny trávím u obrazovky,
filmů viděla jsem už stovky.

Každý je jiný,
každý kouzlo má,
každý ti svůj příběh povídá.
O lásce silnější než život,
o smutku, zlobě,
co hledá milost.
O víře a přátelství nezlomném,
mému přání
tak moc podobném.

Pravý život však jiný je,
člověk zdarma nic nedostane.
Láska a přátelství
jsou jen slova,
štěstí je pouhá náhoda.

Kolem jsou lidi,
co si hrají na lásku,
bojím se, že jednou
sundají svou masku.
Bojím se, že mí přátelé
jsou jen částí snu,
a já ráno zase sama zůstanu.
Když jsou s tebou,
věří, že nikdy nezapomenou,
ale až budu pryč,
tak si za mnou nestesknou.

Sejde z očí, sejde z mysli,
snad jim zůstanu aspoň v srdci.
Jsem skeptik,
přesto ne pesimista,
jen jistotou citů
si nejsem jistá.

Je lehké být něčí kamarád,
těžké najít přítele,
co tě má rád.
Čisté přátelství,
to není maska,
je ryzí a nezištné,
tak jako láska.
Své přátele ochráním
proti celému světu,
na oplátku chci jen
tu trochu vděku.
jestli nevíte kam tím směřuji
- myslím to jediné slovo:
DĚKUJI

Kolik mám přátel?
Kdo pro mě udělá totéž?
Možná že nikdo,
možná jsem přítěž…

A tak utíkám k filmu znova,
tak hrdost a čest
nejsou jen slova.
po dvě hodiny mohu tiše snít
a svůj život spolu s herci žít.
Sway