A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.
Společnost mi činí
starý dřevěný stůl
jenž nechá opřít hlavu
abych vteřinu spočinul.
Ráno se vydám
na kroky příštích cest
opustím tebe i tebe
pak semínko vzklíčí pro bolest.
Pak semínko vzklíčí pro bolest
opředeno bodláčím
dostal jsem srdce z vosku
jen pro něj žít nestačí.
Poslední komentáře
před 12 let 21 týdnů
před 12 let 22 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 34 týdnů
před 12 let 44 týdnů
před 12 let 44 týdnů
před 13 let 2 týdny
před 13 let 11 týdnů
před 13 let 24 týdnů
před 13 let 31 týdnů