Věříme, že není potřeba kapelu Kryštof představovat. Skupina vydala 10 úspěšných alb. Jejich debutové album Magnetické pole vyšlo před deseti lety v roce 2001. A stále neztrácejí dech ani nápady na nové písně. Po vystoupení v Třinci jsme vyzpovídali frontmana této kapely, zpěváka i herce Richarda Krajča a jeho odpovědi a názory si teď a tady můžete přečíst. Jako první otázku bych se chtěla zeptat, jaké máte plány do budoucna a budete vydávat nějakou desku?
Nebudeme, my jsme poslední desku Jeviště vydali před více než rokem a teď v lednu jsme vydali takovou reedici desky a k tomu se připojil ještě jeden disk, kde jsou všechny písničky zremixované plus singl Střepy a protože jsme vlastně celý rok a půl zatím koncertovali, tak jsme neměli čas připravovat nové věci. Teď dojedeme festivalovou sezonu tzn. do konce září a pak rok plánujeme koncertní pauzu. Během té se pokusíme dát dohromady dobrý materiál a pak se vrátit zase s halovým turné.

Je Máj, lásky čas, co pro vás znamená láska?
Určitý motor jako pro každého. Je to také dobrá inspirace na psaní písní. Ženy obecně jsou tou nejlepší inspirací, ať už v tom kladném nebo záporném smyslu.

Co pro vás znamená dokonalá žena?
Ta neexistuje, tak jako samozřejmě neexistuje dokonalý muž. To není, že bych si myslel, že my jsme něco výjimečného, to ne… ale jak jsme každý individualita, tak každému vyhovuje něco jiného a je úplně logické, že vlastně na partnerovi je vždycky něco, co prostě trošičku nebaví vás a zároveň ho nebaví na vás. Takže úplně dokonalý není nikdo, ale jsou stvoření a bytosti, které v určitých chvílích, v určitém období života k tomu mají blízko.

Jste ženatý, máte v plánu nějak rozšířit rodinu?
Myslím, že rozšiřování bylo zatím dost. Mám 2 malé děti a s tou prací je to tak akorát… Klukovi jsou 2 roky a holčičce je půl roku, tak si myslím, že teď budeme chvíli rádi, když…
Mě by nevadily 3-4 děti. Já mám děti hrozně rád a baví mě … a myslím si, že je to to nejlepší, co tady člověk může nechat. Dokud to člověk nezažije, tak si myslí, že to krásné jsou třeba ty koncerty a ty pařby potom… a ty deseti tisíce lidí, které přijdou vyloženě na váš koncert…ale tak to není. To všechno najednou zmizí, vyprchá. Úplně nejkrásnější je, když za vámi přijde syn v 7 ráno a začne tahat za peřinu a celý rozcuchaný křičí tatínku vstávej… tak i když se vám nechce a jste třeba unavený, tak je to tak krásné a tak silné, že stejně samozřejmě vstanete a jdete si hrát s těmi popelářemi.

A Co fanynky, neobtěžují vás v osobním životě, nemáte s tím problém?
My už jsme na to staří, dneska fanynky mají jiné idoly. Koukají na ty náctileté, koukají na ty Superstar a vlastně podléhají těm módním vlivům, takže zrovna teď nosí tepláky. Samozřejmě jsme si také zažili svoje. Nejzajímavější období bylo, když jsme byli všichni volní a svobodní a moc jsme neřešili, co se kolem děje. A tato situace se samozřejmě změnila. Myslím si, že máme fanynek hodně, ale nemáme takové ty bláznivé fanynky… a to je fajn…
My jsme teď jeli turné po kinech… kde jsme včera skončili v Ostravě, měli jsme 47 koncertů… vlastně jsme seděli pod plátnem a na plátně jel takový dokument za těch našich 15-16 let a my jsme do něho hráli a vždycky, když jsme dohráli, tak běžela nějaká ta 4-5minutová sekvence, která vyprávěla nějaké to naše období a mezitím jsme vlastně seděli a koukali do toho publika… což bylo takové zvláštní. Ti lidi byli buď soustředění nebo se smáli… a některé věci byly celkem drsnější, protože jsme se snažili být celkem otevření, tak si myslím, že byli i překvapení a bylo hezké jim koukat do tváře. Zároveň jsme zjistili, že novináři o nás vždycky psali, že jsme pseudointelektuální kapela pro puběrťačky, a pak když jsme měli naposled halové turné… a měli jsme v Praze deset tisíc a v Ostravě devět tisíc diváků, tak o nás napsali, že jsme kapela pro vřeštící sekretářky, ale vlastně v tom kině jsem zjistil, že na nás chodí fakt to spektrum od 15, 16 samozřejmě až třeba do těch 55 let a to mě hrozně baví… Na to, že jsme třicátníci, tak oslovujeme i tu generaci nad námi…většinou lidi nám píšou, že na nás chodí kvůli textům, že ty texty pro ně něco znamenají, že se s tím dokážou ztotožnit, a proto si myslím, že nemáme takové bláznivé fanynky… jako že naši fanoušci přemýšlejí trochu jinak… alespoň tedy doufám.

Sledujete Superstar? Fandíte někomu?
To jde nějak mimo mě. Samozřejmě, když to přišlo, tak jsme to sledovali, protože to mělo strašný vliv na českou populární scénu celkově. Národ se zbláznil, do těch lidí, kteří byli každý týden v televizi. A lidi, kteří si tu cestu vyšlapali sami a trvalo jim to mnoho let tak najednou byli v pozadí. Pak se po čase ukázalo, že to je jenom takové pápěří, které zmizí. Vlastně nikdo z těch lidí za tu dobu, co to funguje nebyl žádným velkým přínosem české populární hudbě. Jediný, kdo se o to trochu snaží a který také bohužel zaznamenal ten obrovský propastný pád z naplněných hal do malých prázdných klubů je Aneta Langerová, ale jde si alespoň svojí vlastní cestou….
Jinak ti lidi, to jsou zpěváci, kteří nemají repertoár. Neumí si napsat píseň a jsou závislí na lidech kolem a jde to na tom vidět. Je to jen taková soutěž . Bohužel jsem nezaznamenal nikoho výrazného, u koho bych si řekl „jako to je fakt něco, co by nám tu chybělo“… jsou to věci, které tady jsou běžně všude na každém rohu.

Jaké je vaše oblíbené pití?
Oblíbené pití asi káva… a potom kdybych měl tedy jmenovat alkohol… tak protože jsem začal hubnout, tak jsem přestal pít tvrdý alkohol… hrozně jsem miloval burbon, miloval jsem Jacka Danielse ale začal jsem pít jenom bílé víno , jako vinný střik například.

Co byste vzkázal našim čtenářům?
To je otázka na kterou moc nevím, co říct…Nejradši by člověk řekl něco chytrého, ale většinou to potom vyzní jako klišé, a já vlastně vůbec nevím, co si mám o té současné generaci myslet.
Čtu v MF takovou stránku, která tam je jednou za týden, jmenuje se Studenti píšou noviny…a tam studenti různých středních nebo vysokých škol píšou své postoje a názory a hodně moc se tam objevuje, že ta současná generace je vlastně strašně zničená tím, co kolem sebe má, a vůbec tím konzumem, tím jak je všechno dostupné, tím že každý chce všechno mít. Takže se tam velmi často objevuje názor, že pokud člověk chce něčeho dosáhnout, musí pro to taky něco dělat, protože většina jejich vrstevníků si myslí, že jim všechno spadne do klína a já mám teď pocit z té generace, že to tak je…
Že opravdu žijeme ve virtuální světě, nejenom obecně, ale fakticky. Většina lidí je na FB. Na sociálních sítích jsou častěji místo toho, aby chodili ven. Mají pocit, že ten život na síti je to nejlepší, že tam máte ty přátele… Teď jsem viděl Vřískot IV, což je velmi zajímavý film s velmi zajímavou pointou, protože ta hlavní hrdinka tam říká, že dnešní doba je o tom udělat cokoliv proto, abyste byl slavný. Každý chce být dnes slavný… a to není o tom, že byste něco vymysleli nebo byste něco dokázali….můžete toho dosáhnout čímkoliv , třeba i vraždit… natáčet to, pobouřit. Dost mě ten film zaskočil právě tou pointou.…Ono to tak přece dnes funguje. Celá generace vše točí… na mobily…sdílí to na netu… a buzeruje profesory… já bych je všechny vyfackoval… já bych jim chtěl vzkázat, že mají štěstí, že nejsem ministr školství… Protože bych zavedl tělesné tresty, tak jako jsme je měli my, když jsme měli přísné učitele… a kluci, kteří některé paní učitelky přiváděly do psychiatrických léčeben byli při příchodu našeho přísného třídního učitele rovní jako latě. Netroufli si něco říct, měli respekt a sekali latinu …Tohle dnes chybí. Chybí respekt k hodnotám, k autoritám, není nám to vštěpováno od rodičů takže, ať se každý zamyslí sám nad sebou, protože je to jeho budoucnost… ale nemusí taková být… všichni snad takoví nejsou, ale vypadá to,že ta generace taková je…

Většinou se lidi také nechávají strhnout davem?
To asi taky, takže to vlastně byla pěkně trapná stať, co jsem tu před chvílí ze sebe dostal. Oni až si to přečtou, tak si všichni řeknou, že jsem snad „jakóóóóó“ magor, ale já jsem si tím taky prošel… byl jsem taky na střední škole… na základní škole… a proto, aby člověk něčeho dosáhl… oni se mi také všichni smáli, že jsem chodil 5x týdně do zkušebny hrát s kapelou místo abych chodil po koupalištích balit holky a chodil do hospody s klukama kecat o hokeji a fotbale…ale má to prostě svoje výsledky. Když lidé něco chtějí, tak ať si za tím jdou a nenechají se odradit tou celkovou společností, i když to někdy toho člověka vevnitř bolí, protože má pocit, že je někde na okraji.

Mockrát děkujeme za rozhovor