Sám

Obrázek uživatele PerfectiOn

Kráčet ulicí pro štěstí nestačí. Když svítí slunce, necítím jeho doteky.
Ztratil jsem se. Hledat sám sebe není jednoduché. Nemáte mapu a prázdné kapsy Vám dovolí
cestovat jen pěšky. Bloudit. Připadat si cizí na známých místech. Snažit se dýchat a při každém nádechu se dusit. Nikdy jsem nechtěl dojít na konec cesty a teď koukám na cílovou pásku. Je to vlastně citová sebevražda. Ta cílová páska jsi možná Ty. Možná také ne, ale nechci to riskovat. Snažím se ji nějakou dobu obejít. Vždy když cítím, že bych mohl uspět narazím na ni znovu.

Nejde vyhrát bez boje a prohrát nejspíše také ne. Nejde se vzdát protože mě na druhé straně pásky něco čeká. Jsi to vážně Ty? Nebo mě jen mámí Královna Map svými iluzemi? Netuším. Tak dlouho jsem byl zavřený v té temné místnosti, nerozeznám to. Je to jako říci usmívej se, když zrovna pláčeš. Občas bývám více sám než si přeji, ale i když si připadám opuštěný tak vím, že je to jen klam. Vím, že si za různé věci můžu sám a spousty věcí je mi občas líto. Jenomže neberu nic zpět. Nechci. Za vším co řeknu nebo napíšu si stojím. Jsou věci, které nikdy nevyslovím nahlas. Zůstanou jen skryté mezi řádky.

Vždy musí přijít někdo, kdo pochopí co chci říci. Ten kdo bude umět číst.

Vidíš mě v dálce? Nevím zda mám přijít blíže. Co když přijdu, nebudu sám budu s Tebou. Ale. Co když je to stejné jako samota, která mě tolikrát obklopila? Chápeš mě? Nebo si nerozumíme? Jsme bezcitní. Přesto si však city dokážeme vyznat. Beze slov. Jen pohledy.

Kdy jsme skončili? A kdy začneme? Netuším. Vím jen jedno, že nechci být sám tak jako tolikrát. Vím, že jsi se mnou. Na jak dlouho. Není to napořád jednou se ten sen rozplyne. Dokud Tě mám, dokud mám čemu věřit musím jít. Pokračovat a nebát se.

Právě teď. V tuto chvíli si připadám ztracený. V tento moment vím, že zrovna začínám.

Díky,

PerfectiOn!