5. 4. 2007, Rock Café, Praha
Fotogalerie -

Velikonoce nejsou jen barevná vajíčka a pomlázka. Je to také Ska party v Rock Café! Bojkotuji barvení vajec a běžím do centra.
Sál Rock Café byl poloprázdný. V předsálí na gaučíkách se povalovalo pár lidí. Jinak složení obyvatel Café bylo dosti různorodé. Mohli jste natrefit na hipíka, blázna v kostkovaném oblečení i nějaký rude boy by se našel. Konec očumování kolemjdoucích a rychle k podiu.
První, kdo se chopil nástrojů, byli pražští Drunken Boomerang. A hned známé tváře! Zpěvák Mireček též ničí svoje hlasivky v turbo rock'n'rollové formaci Flaming Cocks. Sympaťák Vítek s trombónem participuje v Disco Balls. Do party ještě musím zmínit kytaristu Vlčáka a dalšího strunatce basáka Honzu. S trubkou si hraje Hrom a do bubnů buší Jirka.
K podiu začínají přicházet lidé. Pořád je tu ale dost místa, abyste si třeba zahráli „kolo kolo mlýnský“ a nikoho moc nenasrali. V těsné blízkosti podia nikdo nestál, až na trojlístek malých pařících chlapečků. Hudba Drunken Boomerang je, nečekaně, směsí rocku a ska. Navzdory snaze kapely se lidé moc nehýbali a byli spíš přimrzlí. Trošku rozehřát se je pokusil host Boldrik. Jeho muffin'n' toasting bylo příjemné zpestření. Na stagei s Mirečkem za stálého zpěvu předvedli nejprovařenější skeč se židlí (jeden na ní seděl a druhý mu jí podtrhl...). Jo, tenhle kus mě bavil a myslím, že to bylo to nejlepší, co Boomerangové předvedli. Prostě Drunken Boomerang hráli první a moc se jim nezdařilo navázat komunikaci s publikem. Takže když sečtu živé a mrtvé, tak mě to neurazilo, ale ani nijak extra nezaujalo.
Druzí hrají Basta Fidel, kapela, která dnešní večer upekla. Basta Fidel poměrně rychle nazvučili a jelo se dál. K podiu se odvážilo mnohem více lidí. Seběhlo se to tam, jak děcka před novou cukrárnu. Držte si paruky, zapněte kšandy, jedem z kopce! Kapela letos vydala debutové album Plezír, za něž byli nominováni na cenu Anděl ( tu nakonec dostalo Švihadlo). Devítičlenný ansámbl hraje ve složení: Bibis za bicími, Dennis - trumpeta, Fany - kytara, Henja - alt saxofon, Jiří - basa, Martina - klávesy, Michal - tenor saxofon, Péťa - kytara. Trumpeťák David, pokud zrovna netroubí, dodává kapele energii svým ragga toastováním. Mašli tomu nasazuje lehce šansonová zpěvačka Marquet. Basta Fidel zahráli celý repertoár z Plezíru. Kompilaci shledávám více než podařenou. Nesedí mi pouze písnička Latino. Takové sešroubované latinské rytmy na druhou dobu. Kapela se však nechává jižními melodiemi ovlivňovat hodně. Například písnička Fátima je jak pro břišní tanečnici složená a uchu příjemná. Basta Fidel se cítí jako ryba ve vodě v rychlejších rytmech. Lidé si to hodně užívali, tancovali, nebo s úsměvem popíjeli iontové nápoje na baru. Ale přes hrozen tancujících byl bar v nedohlednu. Zajímavý je počin Reste Fidéle. David s Marquet si střihli duet. Jo, klasický zpěv versus toastování zní zajímavě. Též Davidovy fanynky začaly jásat, kdykoli se tento kocour chopil mikrofonu. Dojem mi trochu kazilo přehnané teatrální vystupování Marquet. Každý máme rádi něco jiného a já osobně preferuji přirozenou živelnost. Baví mě spontánní reakce od srdce, kreace naučené u zrcadla mě neberou. Publikum bylo tak nabuzené, že Basta Fidel musel přidávat. Sáhl hluboko do kapsy a vytáhl kousek z repertoáru Fidel Castro, z nichž se Basta Fidel reinkarnovali. Jamajské ska! Též jako pozdrav slovenským spoluhráčům, kteří už se chystali v zákulisí.
Večer uzavřela slovenská kapela Karavana. K jejich smůle zdlouhavě zvučili a lidé už byli trochu naštvaní. Každopádně mi tahle bandička připadala, jako kdyby se dali dohromady před chvíli na baru. Představte si skupinku rastafariánů, jak si s partou jazzmanů u panáka plácne na to, že si spolu zahrajou na jednom podiu. Takový dojem ve mně Karavana zanechali. Konečně začali hrát. Bylo to dosti utahané reggae, kdy postarší tatík za perkusemi opakuje do rytmu „reggae woman“. Karavana měla smůlu, že nastoupila po Basta Fidel, kteří Rock Café řádně rozjeli. Publikum se chtělo bavit a teď se můžou tak maximálně houpat do rytmu. Upřímně mě nenadchli. Místy až nudili. Jediné co se mi líbilo, bylo nadšení účinkujících. Bylo vidět, že je to baví. Bohužel, já jsem byla za sklem a jejich sdělení ke mně nijak nedolehlo...
Po dnešním večeru vím, že rčení „nejlepší na konec“ neplatí. Nejlepší byli jednoznačně Basta Fidel!
Dobrou noc Rock Café a zase někdy příště.

Fotogalerie -