Moře slov co nejdou vyslovit, stejně jako každá nepravda či lež v nás zůstávají tak hluboko zakořeněné jak jen to jde. Svými trny trhají kusy srdce až z něho nebude nic a ta zlá květina v nás roste každým dnem a vyplňuje nás. To moře slov, jenž nemusí být nutně těmi špatnými, nás zaplavuje a budí v nás tu radost. Možná to nevidíš, ale pro mě jsi vždy tím mořem ty, která ač občas pálí jak slunce a jindy hřeje, je naprosto konejšivé a na tvých vlnách já rád usínám.

Inspirace, kterou navozuje každá křivka svůdného těla, prostě nenechá spočinout v klidu a to co dříve v klidu bylo ač se to zdá nemožné chce konat a křičet a bojovat se vším co mi tě bude upírat. Možná žijeme individuálně každý v jiném světě a proto se nemůžeme stále střetnout a najít tak jako první dny a roky. Spíše se nám to světlo zdá jako podzimní slunce, jenž jen navozuje pocit tepla, ale to teplo chybí. Někdy se ptám sám sebe proč sem udělal tolik chyb proč sem jak předčasná zima, jenž ničí naše plody a je zkázou sladkého ovoce? Nevím a i když sem slíbil, vím, že důvěru nenacházíš a že je těžké ve světě, ve kterém chce většina lidí spíše bořit a ničit, než stavět a obnovovat, důvěřovat komukoliv. Proto se možná upínáme na slova těch hadů, kteří jen plivou jed.

Láska. Možná je to jen dočasné, i když já tvrdím opak, v nás i přes to stále přebývá. Milovat někoho a být zamilovaný je prý odlišné, i když jsou to stejná slova, stejně jako, když se dva milují je to bráno stejně tak dvojsmyslně. Možná se moc upínáme na sílu slov, i když právě ty nejvíce zraňují, proto možná je pero ostřejší než meč, ale chci vědět jak někoho kdo vlastní meč přeperete perem. Vždy věříme v naše nejbližší, v naší rodinu a příbuzné, proto od nich nejméně čekáme kudlu v zádech, i když s tím musíme nanejvýše počítat neboť oni jsou dost blízko našim nechráněným slabinám.
Každopádně jsem se odpojil z kurzu, který jsem nabral na začátku plavby a toužebně moc chci zachytit světlo majáku ve tvém přístavu abych opět našel tu správnou cestu po tvém boku.

Iluze, kterou světlo může vyvolat je možná, ale i tak sem se rozhodl bránit to co mám tak rád. Nikdy sem nebyl ani nechci být materialista, jelikož to mezi námi vyplňuješ ty. Jsme Ying a Yang ve všem co nás napadne jsme tak odlišní až se z toho může komukoliv tajit dech či kroutit hlavou nad tím jak opačné živly spolu mohou žít v takovém soužití. Oba víme, že je to mnohdy těžké protože prosazujeme svoje názory, které se nelíbí jednomu nebo druhému. Na druhou stranu jsme k sobě něčím přitahováni a nemůžeme bez sebe být.

Na konci každé knihy je obsah. Někdy do něho nahlížíme abychom zjistili co máme před sebou a zda se chýlíme ke konci. Nechci se dívat do obsahu neboť nemám rád konce krásných knih a nanejvýše doufám v pokračování napínavých příběhů. Každý si píšeme svou knihu a ten kdo tvrdí, že jeho bude nejkrásnější a bez chyby, lže, neboť v každé knize je nějaká zápletka, kolize či krize, kterou musíme vyřešit abychom se dobrali šťastného konce.

S věnováním tomu nejcennějšímu a nejkrásnějšímu co v životě mám,

PerfectiOn!