Sny se rozplynou, zahynou.
Proplouvají ven, skrze mých ran.
Už byl dokonán.
Ven, ven přes srdce popíchané láskou,
ven přes oči oslepené láskou.
Už se ve mně probouzí nostalgie,
černobílá, smutná apatie.
Tak už vyřkni ten ortel,
at' můžu dál žít,
protože ty, ty mě jen brzdíš.
Ale, když řekneš ano,
vrátím to zpět.
Začnu žít znovu ten ''bizarní svět''.
Láska je rozkoš,
mění se v bolest,
není-li opětována.
Trpí pak ta druhá strana.
A já?
Já trpím víš.
Spi sladce má touho, můj sne.
Bonjour, au revoir..
Lorelei
Poslední komentáře
před 11 let 23 týdnů
před 11 let 23 týdnů
před 11 let 25 týdnů
před 11 let 35 týdnů
před 11 let 46 týdnů
před 11 let 46 týdnů
před 12 let 3 týdny
před 12 let 13 týdnů
před 12 let 25 týdnů
před 12 let 32 týdnů