Sny se rozplynou, zahynou.
Proplouvají ven, skrze mých ran.
Už byl dokonán.
Ven, ven přes srdce popíchané láskou,
ven přes oči oslepené láskou.
Už se ve mně probouzí nostalgie,
černobílá, smutná apatie.
Tak už vyřkni ten ortel,
at' můžu dál žít,
protože ty, ty mě jen brzdíš.
Ale, když řekneš ano,
vrátím to zpět.
Začnu žít znovu ten ''bizarní svět''.
Láska je rozkoš,
mění se v bolest,
není-li opětována.
Trpí pak ta druhá strana.
A já?
Já trpím víš.
Spi sladce má touho, můj sne.
Bonjour, au revoir..
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 29 týdnů
před 12 let 30 týdnů
před 12 let 31 týdnů
před 12 let 42 týdnů
před 13 let 4 dny
před 13 let 4 dny
před 13 let 10 týdnů
před 13 let 19 týdnů
před 13 let 32 týdnů
před 13 let 39 týdnů