Sny se rozplynou, zahynou.
Proplouvají ven, skrze mých ran.
Už byl dokonán.
Ven, ven přes srdce popíchané láskou,
ven přes oči oslepené láskou.
Už se ve mně probouzí nostalgie,
černobílá, smutná apatie.
Tak už vyřkni ten ortel,
at' můžu dál žít,
protože ty, ty mě jen brzdíš.
Ale, když řekneš ano,
vrátím to zpět.
Začnu žít znovu ten ''bizarní svět''.
Láska je rozkoš,
mění se v bolest,
není-li opětována.
Trpí pak ta druhá strana.
A já?
Já trpím víš.
Spi sladce má touho, můj sne.
Bonjour, au revoir..
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 15 týdnů
před 12 let 16 týdnů
před 12 let 17 týdnů
před 12 let 28 týdnů
před 12 let 38 týdnů
před 12 let 38 týdnů
před 12 let 48 týdnů
před 13 let 5 týdnů
před 13 let 18 týdnů
před 13 let 25 týdnů