Lidé ať už jakéhokoliv typu, všichni mají nějaké sny, ať už o krásném životě, bohatství nebo slávě stále je to projev dítěte v nás, našeho malého já.

Nejkrásnější sny mají děti. Nepřemýšlejí nad složitostmi práce jako my, oni prostě věří tomu, že si to dokáží splnit. Možná si už většina z nás ani nevzpomene na relativní sny, které jsme kdysi měly a neříkejte, že to byl prach obyčejný popelář nebo kosmonaut i když možné je vše. Naše fyzická schránka roste a s ní i rozum jenž nám říká co je v jakém případě reálné či naopak, proto se snažíme zahnat malichernosti daleko od naší a reality a soustředíme se na cestu, která je přeplněná pílí a úmornou prací na zhmotnění našeho snu. Děti v nás hluboko spící to dříve viděly jinak. Bylo jim jedno jak, ale věděly že to budou mít. Bylo jim jedno kdy a proč se zrovna upnuly na to či ono zaměstnání nebo jiný sen, ony prostě věří v to co chtějí.

Mám svůj sen, možná je tak na půl nereálný, ale já si ho toužím splnit. Věřím tomu, že ze mě bude jednoho dne úspěšný právník jenž zabezpečí svou ženu a děti. Dříve tomu tak nebylo. Zhruba před čtrnácti lety jsem myslel na jiné povolání a když nad tím tak uvažuji celkem by mě to i bavilo, vím bude to znít možná směšně, ale mým snem bylo stát se módním návrhářem. To dítě si tehdy myslelo, že rozumí módě i teď si to myslím, jelikož mám módu rád a doufám, že ona to cítí naprosto stejně. Jen občas si na tohle vzpomenu a zároveň se vzpomínkou mě pronásledují otázky, které se ptají proč bych vlastně nemohl být módní návrhář? Sám nevím, i když v životě není nic jisté a co já vím kde budu za deset let?

Všichni, ať chceme nebo ne, máme uvnitř hluboko v srdci pořád dítě, které spí a čeká na svou příležitost. Nechte někdy ovládnout své srdce dítě a radujte se z maličkostí, jelikož teprve pak zjistíte, že to dítě ve Vás ještě stále neztratilo touhu splnit si svůj životní sen.