Až přijde poslední den
A my si uvědomíme
Vlastní omyly
Zvukotěsných schránek
V nichž
Snobsky a suše
Přechováváme
Vlastní duše.

Svůj marný úkryt
Před blízkou bytostí
Blízkou svou blízkostí
Vyměníme lítost
Za zmatek sebelítosti
Až přijde ten poslední
Kohoutí výkřik
Zapřeme sebe lásko.

Jsoucno tak trapní
Leč barvití herci
Obcházíme vlastní teritoria
Divných území
Měníme běh času
Ale on nás nezmění
Stále je těžká množina písmen
Když dáváme lásku věcem bez jmen.

A tady začíná můj výkřik
Zlomený hrot myšlenky
Nedopsaný
V objetí mrazu
Až přijde poslední den
Doufám v chtěné
Že ty doufáš
Svůj necit nezapřeme.