Tak zkusili jsme být přátele.
Tak jak to bývá,
Neskončilo se to vesele,
Co nám tedy zbývá?
Pak si šel radši pryč,
Už ses neotočil zpátky.
Zanechal jsi mi v srdci svůj rýč,
Bez dopisu se vzkazem mezi řádky.
Když se vrátíš domů,
A nikdo tam není,
Tvá duše by ráda spadla dolů,
Dolů do zapomnění.
Děsivé výkřiky do tmy,
Jsou jen tvá slova.
Byli jsme my,
Ale nic už není znova.
Otočíš se za každým stínem,
A hledáš v něm tvář.
Připiješ sis s ním vínem,
A řekneš že ty nejsi lhář.
„Vždyť srdce bylo upřímné,
A rozum je v tom nevinně“
Poslední komentáře
před 12 let 42 týdnů
před 12 let 43 týdnů
před 12 let 44 týdnů
před 13 let 3 týdny
před 13 let 13 týdnů
před 13 let 13 týdnů
před 13 let 23 týdnů
před 13 let 32 týdnů
před 13 let 45 týdnů
před 14 let 3 dny