Tolik ticha v pokoji kde kdysi byl smích,
kousek toho vše způsobeno smrtí,
smrtí, která nezabila jen tiše zžírá jedno tělo a postupně ho likviduje.
Tolik ticha i když venku zuří bouře,
tolik strachu co brání nádechu,
když nevíš, kam dopadneš.
Bojím se toho ticha co pomalu obklopuje i mě,
když v noci usínám a bojím se dalšího rána,
jenž se mi vkrádá potichu do pokoje,
nemůžu nic, jen tiše pozoruji to světlo prostupující skrze zdi.
Bojím se všeho okolo sebe a ten strach mě škrtí,
poutá mě do pout k nimž nikdy nebyl vyroben klíč,
jen sedím v prázdné místnosti kde kdysi byl smích.
Poslední komentáře
před 13 let 14 týdnů
před 13 let 15 týdnů
před 13 let 16 týdnů
před 13 let 27 týdnů
před 13 let 37 týdnů
před 13 let 37 týdnů
před 13 let 47 týdnů
před 14 let 4 týdny
před 14 let 17 týdnů
před 14 let 24 týdnů