V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.
Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.
Poezie nebe,
zahalila tebe.
Učí nás, jak učit děti lhát,
kam pak potom pospíchat?
Drama s kudlou v zádech,
bolestný je každý nový nádech.
Pak mě raní před kostelem kříž,
postavili kolem mě železnou mříž.
Novela se směje ironii pláče,
ranní ptáče dál doskáče.
Ptáče však zmírá znevené,
romány od krve smáčené.
V ruce držíš poslední list,
asi bych ho už neměla číst.
Sbohem moje ďábelná poezie.
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 5 týdnů
před 12 let 5 týdnů
před 12 let 7 týdnů
před 12 let 17 týdnů
před 12 let 28 týdnů
před 12 let 28 týdnů
před 12 let 37 týdnů
před 12 let 47 týdnů
před 13 let 7 týdnů
před 13 let 14 týdnů