V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.
Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.
Poezie nebe,
zahalila tebe.
Učí nás, jak učit děti lhát,
kam pak potom pospíchat?
Drama s kudlou v zádech,
bolestný je každý nový nádech.
Pak mě raní před kostelem kříž,
postavili kolem mě železnou mříž.
Novela se směje ironii pláče,
ranní ptáče dál doskáče.
Ptáče však zmírá znevené,
romány od krve smáčené.
V ruce držíš poslední list,
asi bych ho už neměla číst.
Sbohem moje ďábelná poezie.
Lorelei
Poslední komentáře
před 12 let 1 den
před 12 let 5 dnů
před 12 let 2 týdny
před 12 let 12 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 32 týdnů
před 12 let 42 týdnů
před 13 let 2 týdny
před 13 let 10 týdnů