Ubíhající těla

Nenávist mé slzy svírá
Slepý čas jde pouze promlčet
S tváří kavalíra
Místo srdce nosím černý květ.

Doteky vnímáš v těžké zplodiny
Pomalou smrtí zahrnu zbytky vděku
Jsme jen ubíhající hodiny
Linkou historie, trapně na útěku.

Dychtivě prolínáš mne sítnicí
Doufaje, že vyslovím
Tu ctnost, co hříšníci
Předhazují sobě a hladovým.

Bez ceny marnivého groše
Zrnko hřejivé zasazené ve spojená těla
Sněží a slzy patří i Tvé soše
Hladíce křivky, v paměti mi neutkvěla.