Dnes mě napadla taková malá úvaha. Předem upozorňuji, že je to můj názor a můj náhled na svět, nemusí s tím každý souhlasit. Kdyby snad mělo mít mé dnešní hloubání v mysli a duši nějaký název, původně mě napadlo něco fádního jako například: ,,Proč jsem se nestala ekonomem", ale ,,V Myšlenkách je síla" je o tolik lepší. Slovo "Myšlenkách" má schválně velké písmeno, jelikož neznamená konkrétní myšlenku ale všechny myšlenky všech lidí na celém světě. Abych vás uvedla do kontextu, musím sdělit jenom pár neblahých a pro mě ne moc úspěšných událostí a rozhodnutích. V prvé řadě je potřeba informovat o tom, že jsem vystudovala jako střední školu Obchodní akademii, kterou jsem si dobrovolně vybrala. Přikládám důraz na slovo dobrovolně a zároveň jsme i u původního titulu proč nejsem ekonom. Že to není nic pro mě, jsem si uvědomila zhruba ve druháku, ale na změnu už bylo docela pozdě. No a tak jsem udělala maturitu a rozhodovala jsem se, kam dál pokračovat.

Teď mohu jenom děkovat nějakým mocnějším silám za to, že mi nedovolily v tomto oboru pokračovat. No ale co by na tom bylo tak špatného být ekonomem? Nenechte se zmást. Samozřejmě, že na tom není nic špatného. Jen by to mělo katastrofické následky obřích rozměrů pro mě. Kdybych se tam totiž nějakým zázrakem dostala, tak bych si nedokázala plně uvědomit to, co vím nyní a o co se chci s vámi podělit.

V titulu zní V Myšlenkách je síla a za tím si stojím. Ať už je to hloubání nad nějakým konkrétním tématem, nebo rozebírání té či dané situace, pocit souznění s přírodou, pocit zadostiučinění. Prostě jakákoli spojitost s myšlenkami a vámi, vše má nesmírnou hodnotu. Asi už tušíte, na jaký obor jsem se nakonec dala. Dnes jsem nad třemi roky strávených s historií, filozofií a literaturou jako "nejlepší kamarádkou", která občas dokáže zatnout hluboko, přemýšlela více, než je u mě obvyklé. Nějakým způsobem jsem to porovnávala se svojí střední školou a vytanula mi v mysli tato věta: ,,Lepší je myslet a strádat nežli počítat a vydělávat".

To se ví, že psaní článků mě se statusem studentky moc nevynáší, ale má to pro mě zcela jiný význam. Všude okolo nás je příroda. Můžeme si položit otázku: Co jsme my? Jsme výtvorem přírody, jsme její součástí, je v každém z nás. Nemůžu říci, že by byl člověk nejlepší a nejkrásnější výtvor přírody, ale je člověk docela možná ten nejdokonalejší stroj a příroda je jeho výrobcem. V myšlenkách s ní sdílíme svoji energii, někteří lidé se na ni dokážou napojit, čerpat její sílu, komunikovat s ní, protože příroda je v každém z nás.

Je záhadná, mysteriózní, existuje tolik nepoznaných a nevysvětlitelných věcí a to je na tom to krásné. Je úžasné, že my se nad tím můžeme zabývat, můžeme o tom přemýšlet, můžeme to kritizovat, odmítat a přijímat. Je to naše vůle, která si s myšlenkami udělá, co budeme chtít. Nejlepší na tom ale je, že po tom, co o tom uvažuji, mohu říci "Tohle je moje teorie.." "Já si myslím, že.." "Na tohle jsem já přišla..."

Tyto věty jsou důkazem toho, že myšlení je jen vaše a i když svoje myšlenky sdělíte někomu, stále budou vaše, stále to bude váš malý krůček vpřed. Malý pokrok, kterého jste dosáhli. Něco, co bylo stvořeno jen vámi ve vaší hlavě, ve vašich myšlenkách. Ať už to jsou pouhá slova nebo nějaké významné výroky. Díky myšlenkám se můžeme cítit být souzněni s přírodou a jsme blíže k různým záhadám dokonce i k té nejdůležitější ze všech a tou je záhada naší existence.

V myšlenkách je síla a proto je pro mě důležitější myslet a strádat nežli počítat a vydělávat.
Doufám, že jsem vás mojí teorií neunavila, ale jak jsem řekla, je to moje teorie a vás se třeba ani nijak nedotkne, ale to je v pořádku.