Z hlubin pekelných, zkurvených a kouzelných

Obrázek uživatele Zee

Agónie
Čarokrásná hudba linoucí se ze sluchátek
Sny volající po zachvění
Za oknem šedo a tma
Nehty zaryté hluboko do kůže
Srdce tepající jako vřed
A na těle znamení
Ďáblovo

Její vůni a vlhkost
Necudné úsměvy
Jež jsem si vysnil na propoceném polštáři
Šeptám slova lásky v bolesti
Beznadějně zvrácený

Rouhajíc se v extázi
Sám sebou znavený
Volajíc po těle
Proklínaje duši
Agónie
Naučil jsem se tě milovat
Stejně jako stíny na stropě
Temnější než okolní noc

===

Poeta
Sám z mnoha
Smějíc se smrti
A se smrtí
Všem ostatním

Sedíc jako jediný na okraji propasti
S píšťalou vyřezanou ze smutku a lítosti
Tak trochu jako mnich
Ale spíš ne

Zkroušený nade všemi
Hledajíc útěchu v tom
Co je zrovna k mání
Básník
Bez zjevného nadání
Ale básník!

Tak nenáviďte slunce!
Tak nenáviďte stromy!
Tak nenáviďte bližního svého!

===

Křesťan
V kravatě a bílé košili
V kostele
V neděli
Bázní se třesoucí
Před Kristem na kříži
Neschopen – nebo snad nechtěje
Pochopit
Že když hoří
Tak hoří
A je třeba to uhasit
Ne modlit se, pak říct:
Nedalo se dělat nic
Byla to vůle Boží

===

Asociál
Ryju do zdi svoje jméno
Abych ho nezapoměl
Po dni plném spílání
Po dni plném posměšků

Cítím se líp
Bez všech těch pohledů
Tady v pokoji
Uprostřed tiché noci
Samotný a sám

A zasrané hodiny na stěně
Odbíjí zasranou půlnoc

Nechtíc a nechtěný
V životě lapený
Mocný jak plamen svíce
Jenom v noci
A nikdy více

Ryju do zdi svoje jméno
Abych ho nezapoměl
A než půjdu spát
Pomodlím se před zrcadlem
Sám k sobě
Že mám se rád
Hrozně rád
Tisíckrát

A zkurvené hodiny na stěně
Odbíjí zkurvenou půlnoc

===

Běžný dny
Kdy před obchodem stojej ti samí chlápci
S flaškou od piva v ruce
A ty samý děcka jako jindy
Hrajou fotbal
A kouří
A křičej sprostý slova vstříc betonovým zdem

Běžný dny
Kdy sousedka vypadá jak piča
Když jde koupit žrádlo svejm 14 kočkám
3 děckům a 1 manželovi
(hlavně kočkám)
A nad hlavou mi letí letadlo

Běžný dny
Kdy se nic neděje a všichni jsou šťastný
Když v tlamě mám sucho
A voda chutná jak písek
A naděje na změnu je příliš daleko

Tyhle běžný dny
Ty mě vážne serou

===

Valčík
Raz dva tři raz dva tři
Valčík se svým druhým Já
Do špinavejch oken buší déšť
Dveře jsou tenký a za nima fotři
Odejdi zmiz než to skončí … raz dva tři raz dva
Rychle vypadni nebo tu zůstaneš
Navždy ty píčo, žádná sranda

Raz dva tři raz
Za dveřma kroky… plíživý
Ze stěn šeptavý hlas
Vypadni bratříčku !!
Ať odejdu samotný a v tobě můžu žít dál
Nebo to roztrhá, tebe i mně… nás !!
Ať to je co to je
Živý či neživý

Raz dva tři
Rychle se vrať do světa lží
Poslední šance
Protože tohle je zlý
Když bušení srdce je jak hrom
A déšť za okny mění se v krev
My padáme, oba dva, navždycky spolu
Nějak to nevyšlo a my jdem dolů
A hudba vyhrává… raz dva
Raz dva tři
Raz
.

Komentáře

Název napovídal hrůzu,

Název napovídal hrůzu, ale obsah předčil všechna očekávání :-) Všechny ty texty jsou doslova hrůzostrašné! Ale abych svůj názor nějak opodstatnil, tak 1) CHYBY! 2) OBECNÁ ČEŠTINA! v tomto přídapě neplní účel, protože je použita neohrabaně, lajdácky 3) BEAT IS DEAD! aneb stokrát přežvýkaný a následně vyplivnutý Buk (v tomto duchu vyblitý) na papír se v dnešní době nenosí. A vlastně Buk nebyl opravdový beatník.
Dám autorovi pár rad: Více číst, při psaní více uvažovat a ubrat samoúčelných vulgarismů, které sice vypadají frajersky, dodají autorovi něco jizev na duši, ale je to jen namachrovaná póza a klišé.

a možná na závěr bych rád napsal i něco pozivtivního, aspoň je to ve volném verši a nehemží se to patetickými rýmy a ještě možná... je vidět, že autor svádí jistý vnitřní boj s vnějším světěm, jen ta témata jsou trochu out.

zatím jste pro mně jen:
Básník bez zjevného nadání

a ty si kdo? kritik s

a ty si kdo? kritik s diplomem z pismaka?

Je jedno, kdo nebo co jsem,

Je jedno, kdo nebo co jsem, protože mám pravdu. Pokud ne, tak chci slyšet pádný argument v čem má "kritika" není pravdivá nebo je nespávně vyslovená. A teď jsem zvědav Anonyme ;-)

Jen bych chtěl dodat, když už někdo publikuje poezií ať už tady či někde jinde, měl by se zamyslet nad tím jestli by se jeho výtvor publikovat měl. Ať to nejsou nesrozumitelné výlevy, milónkrát omílaná klišé nebo bezduché rýmovánky, protože se pak na stránky Hutníku dostanou výtvory, které čtenáře spíše odrazují než aby ho lákaly a to sráží nejen Prostor ale i samotného autora.