Každý den mě čeká dlouhá cesta do školy a ze školy. Již čtvrtým rokem dojíždím do městečka vzdáleného 30 km vzdáleného od mého bydliště. Mnohdy tyto chvíle jezdím sama a mám čas pozorovat ostatní lidi, ostatní cestující. A někdy se tam najdou opravdu zajímavé kousky.
Tak například právě včera. Na vlakové nádraží přišla starší velice drobná paní, která vyhlížela dojmem,že to s péčí zrovna nepřehání. Byla opravdu velice drobná, špatně chodila. Ale nejvíc mě na ni zaujaly její brýle, které měla skoro přes celý obličej. A její malinké oči úplně zanikly. Cestovala nejspíš z nějakého nákupu a jela domů.
Na jednu stranu ji obdivuji, že se ve svém věku vydala cestovat vlakem. Ono, jak se jinak chcete dostat z místa na místo?! Ale pro starší lidi mi přijde výhodnější a přirozenější autobus. Ve vlaku, zvláště ve dvě hodiny odpoledne, se ve vlaku nachází mnoho aktivních studentů, kteří se těší domů a neberou si žádné servítky.
Dalším zajímavým cestujícím je jeden starší pán, kterého znám od vidění, nebo spíše slyšení, již ze základní školy. Je to velice upovídaný pán s diplomatickou aktovkou a velkým kloboukem. Prostě takový diplomat. Ale to jen na první pohled. Když se chvíli zaposloucháte do toho, co říká, uslyšíte, že si jen stěžuje na dnešní dobu. Ale nejvíc překvapující je, že se vždy snaží někoho pobavit. Ať už mladé nebo starší. A to velice zajímavým způsobem. Pro vulgární slovo nejde daleko.
A takhle si u nás cestujem vlakem! :)