Probudilo mě světlo. Podíval jsem se na hodinky. Pět hodin ráno! Začínám vstávat nějak moc brzo od té doby, co jsem na internátu xakru. To tu potom nemám co dělat. No co, zašel jsem si na WC zakuřit a v tom mě to trklo - DIVADLO!!! Do prdele, nemám to zasrané kvádro, ledaže... Sousedova skříň dokořán se přímo vybízela.

Snad příjde den,
snad přijde sen,
snad příjde on,
ten velký zlom.

Zdá se to jako veršování,
není to ovšem klamné zdání,
veršuju teď a v momentě,
kdy nemám nápad na kontě.

Nejsme tak dobří jak se zdá,
je to jen pouhá náhoda,
snad příjde den,
kdy pochopí i ten,
ten kdo říká tyhle věci,
že je to tak a přeci.

Každý je originál,
každý je ten,
ten kdo má pochopit,
že život je sen,
a snad přijde den,
kdy každý procitne ,
do reality,kruté a bezcitné,
že jsme snad ti kdo pochopili.

Budu Ti psát
O pěkném ránu
Probuzení by měli zakázat
Bůh si taky vyspává ve svém stanu
Na nejvyšší hoře
Skryt uvnitř květu
Budu Ti psát
Lásko
Za stínem skeletu
Tohoto světa
Čas se do nekonečna seřizuje
Rostlina citů odkvétá
Tiché milovaní ránem pluje
Chvíle zakletá
Než přijdou stíny
A utiší mandolíny
Budu Ti psát
A pak ráno
Nenávratně odletí.

Nasadila jsi mi korunu – trnovou
Oslepila jsi mne
Mučíš mne a pálíš
Doběla rozpálenými železy
Podalas mi kříž
A já ho přijal

5. 4. 2007, Rock Café, Praha
Fotogalerie -

Velikonoce nejsou jen barevná vajíčka a pomlázka. Je to také Ska party v Rock Café! Bojkotuji barvení vajec a běžím do centra.
Sál Rock Café byl poloprázdný. V předsálí na gaučíkách se povalovalo pár lidí. Jinak složení obyvatel Café bylo dosti různorodé. Mohli jste natrefit na hipíka, blázna v kostkovaném oblečení i nějaký rude boy by se našel. Konec očumování kolemjdoucích a rychle k podiu.

V sedm hodin jsem přišel do třídy, ale nebyli tam ani obvyklá ranní ptáčata. Gorda, Ding dong, Ninja a Medhaus (aby taky v pondělí někdo chodil brzo, že?).
"Sakra! Nikde nikde nikdo. Co tu mám teď dělat? Ať už sakra někdo přijde."
Přišel. Asi za pět minut se ozvalo:
"Uurgh!" a do třídy vletěly boty.
"Oorgh" vletěla aktovka a sestřelila dvě židle.
"Aargh" vletěl dovnitř Ninja a pokosil lavici a další čtyři židle.
To zase bylo něco. Ninjova spotřeby energie na ty jeho úlety už musí dosahovat výkonu Temelínu ve špičce.

Byly dvě hodiny ráno a mně se nechtělo spát. Nemohla jsem. Napustila jsem si vanu příliš horké vody. A tak jsem si na okamžik sedla na zem a opřela se o stěnu. Byla chladná. Stejně jako srdce mé lásky. Chvíle jako stvořené pro poetičnost. Ráda bych recitovala Manon Lescaut. Neumím ji zpaměti. A nikdy se ji nenaučím. Jsem lempl. Pak jsem se ponořila do horké lázně až po uši. Nemohla jsem si pomoct, ale trápila mě skutečnost, že jsem trapná. Kdyby mě nazval idiotem, řekla bych si, že jsem jako ústřední postava Dostojevského.

Čas letí jak kůň zdivočelý,
neumí se zastavit,
brzo bude rok už celý,
snad měl by se čas oslavit?

Čas nemá ani chvilku stání,
tak jako já v svých myšlenkách,
už nedočkáš se odvolání,
už nespatříš mě při slzách.

Čas detaily už vymazává,
z mý děravý paměti,
pořád těžká je však hlava,
z výčitek je špatně ti.

Čas až jednou zabalí to
a pošle nás na věčnost,
řeknou jenom: "zbabrali to,"
kolem ticho, mráz a zlost.

Náš malej prcek
co jmenuje se BJ,
je už z něho macek
a všichni se jen divěj.

Už dokáže dělat obličeje
a jak se krásně směje!
To pak celá rodina pěje
a dohadují se po kým to dítě vlastně je!

Je v samém nebi,
když ho škrábem na hlavě
to pak vůbec nezlobí
a my ho zvládnem hravě.

Jenomže si na nás zvyk
a to je chyba,
když opustíme pokojík
hned se spustí original hudba.

Někdy si jen brebentí
a ručku cucá,
usadilo se u nás štěstí
dítě se mu říká!
Barbora Janků

Těším se na něco, nemůžu spát.
Už nic neřeším a chci si hrát!
Všechno je krásné, všechno je skvělé,
radostí bych křičela na celý svět směle.
O nic jiného se nezajímám,
jen tohohle hlavu plnou mám.
A mám pocit, že se nedočkám!

Radost vystřídá smutek.
,,Ach já sem ale snílek!
Jak sem si jen mohla myslet,
že se může něco povést!
Na co se těším, z čeho mám radost
a zbyla jen jedna velká starost!“
Vyčítám si, že sem to brala tak vážně
a teď se cítím vážně STRAŠNĚ!
A ptám se proč to nevyšlo?!?