První máj je lásky čas a v Třinci se konal Hutnický den. Počasí se nakonec vydařilo, ale program tento rok byl více než mizerný, takže jsem si říkal, že na to musím jít jinak. Otupit si smysly alkoholem. Možná nebudu tak kritický a prozřu, co lidi na Hutnický den láká. A ano, po pár pivech jsem pochopil, že je to ten alkohol.

Začalo to nevinně. V odpoledních hodinách jsem se kouknul ke kolotočům: „Páni, tolik lidí!“ Mačkali se tam všichni jako sardinky. Tak paráda, návštěvnost velká, gratuluji. Bylo 17 hodin a zamířil jsem do areálu kolem zimního stadiónu. Tam nějak vylidněno. Myšlenkami se mi honilo: „To bude průšvih“. Jediný stánek, u kterého postával větší hlouček lidí, byla autogramiáda Markéty Konvičkové. Děti byli šťastné a já jsem si řekl, že je pravý čas na alkohol. Takže jsem si dostatečně otupil smysly a hned to začalo být veselejší. Na pódiu u lesa začal O5 hrát Radeček, poté na zimním stadiónu Desmod. Posluchačů na takový koncert málo. Je to prostě třinecký úlet. Paradoxně hlavní tahák není Desmod, kapela, která získala již čtyřikrát za sebou slovenského slavíka jako nejlepší skupina, jenž porazí i Elány a mnoho dalších ocenění. Hlavním tahákem byl ve večerních hodinách Michal David, to byl stadion zaplněny, tak jak bych si představoval. O ozvučení koncertů raději pomlčím, snaha byla.

Je to fascinující. Pár dní před Hutníkem jsem se ptal, v kolik tam někteří přijdou. Shodně jsem zjistil, že až večer na Davida. Předtím tam prý nic moc není a Desmod neznají. Myslel jsem si, že si dělají srandu a ona to byla pravda. Masy lidí zaplňují okolí zimního stadionu až ve večerních hodinách. Je to prostě třinecká mentalita. Jako by se ve Slezsku zastavil čas. Úplný třinecký úlet. Leoš Mareš, Zdeněk Izer, Michal David, dinosauři z let dávno minulých, osvědčená klasika zde vždy vyhraje a „paří se jak k zbláznění“. Pije se a pije, zábava houstne, alkohol je hlavním tahákem a pokud smím radit, když příští rok bude na podiu Sagvan Tofi, tak se všichni pokakají štěstím a budou bláznit na „Až doteďka jsi byl jen samá bota, teď dostáváš se sám do života, dávej, ber, nedělej fóry, no tak dávej…“
Mimochodem k večeru na pódiu u lesa očekávaný úspěch zaznamenal i koncert Markéty Konvičkové. Třinecká rodačka, finalistka Česko-Slovenské Superstar. Ano, samozřejmě. Všichni v Třinci jí drželi pěsti. Všichni byli do ní zbláznění. Všichni chtěli autogram, fotku. Je přece Třinečák. Nebylo pochyb, že to bude famózní. Mentalita fanynek a fanoušku v rodném městě je v takových případech čitelná a také to bylo očekávaně úspěšné. Markéta Konvičková má před sebou velký kus cesty a slávy. Snad se bude zlepšovat tak, aby nedošla na cestu zapomnění. Co by měla vylepšit je její slovní zásoba, která je opravdu žalostná, raději zpívat než mluvit. Krásou to nikdo nezachrání. No, ale když tak přemýšlím, v šoubyznysu to neplatí, design prodává dobře.
Nicméně chápu, tréma byla přeci jen velká. Ani určitě neočekávala takový zájem. A na to, jak je mladá, tak její úspěch je obdivuhodný. Přeji upřímně hodně štěstí a úspěchu.
Poté na pódiu u lesa nastoupil Leoš Mareš, nejhezčí a nejvtipnější chlap na světě a já utíkal pryč, protože nemám konkurenci rád. Na jeho diskotéku přišlo hodně lidí. Organizátoři ví, čím zdejší publikum zaujmou.
V deset hodin večer začala show Michala Davida a chtěli jsme žít všichni nonstop. Sekce diskotékových hitů byla fajn, sekce zamilovaných ploužáků byla pro spoustu lidí, kteří 1. května byli osamocení, chtěli na to aspoň dnes zapomenout, chtěli se bavit, určitě velmi depresivní.

Bylo kolem půl dvanácté večer. Začal jsem z Michala Davida krutě střízlivět, takže ještě jedno pivo a vydal jsem se směrem na ohňostroj. Ach jo, tady mi ani to pivo nepomohlo. To, co každý rok vychvaluji nejvíce, tento rok bylo to nejhorší, co jsem viděl - nějak v dálce, nějak nízko to létalo. Mně se zdálo, že něco ani nevybuchlo a něco letělo úplně jinam… raději bez komentáře. Třinecký úlet byl pro mnoho lidí tímto završen a ti více posilnění alkoholem zůstávali a bavili se u diskotéky až do ranních hodin.

Děkuji. Jako každý rok i tento byl pro mě skvělým zážitkem. Pochopil jsem, že program, ať už je jakýkoliv, nebyl zcela hlavním lákadlem. Důležité je, že se něco děje, že se člověk setká se známými, že se dokáže bavit a odreagovat. To v Třinci všichni dokáži neskutečně. Ještě jednou děkuji organizátorům a hlavně sponzorům bez nich by Hutnický den, ať už je jakýkoliv, nebyl.