Cesty z domova na kolej jsou jednou z nejobtížnějších věcí, které zatím zažívám. Je to dáno hlavně tím, že sebou musím tahat krosnu plnou konzerv, paštik a jiných zdravých dobrot, abych přes týden ušetřila co nejvíce peněz..
Do jedné ruky tedy beru notebook, do druhé přeplněnou cestovní tašku a když se zadaří, někde se vleze i kabelka.
Dvě hodinky ve vlaku trávím doháněním starých restů, dnes to bylo 27 normostran plných osvícenství a Velké francouzské revoluce. Chtěla jsem stihnout i filosofické texty, ale …
Každopádně můj výběr zimního kabátu na cestu byl poněkud přehnaný, přijela jsem z mrazivého dvoustupňového Třince do krásných 11°C!
Hodina a půl dnešní první přednášky o studiu komunikace mě unavila jako obvykle, celou dobu jsem se neúspěšně snažila připojit na školní wi-fi a zdá se, že to pro mě bude nadlidský úkol.
Následné novodobé dějiny českých zemí mě přesvědčily o tom, že kafe je můj nejlepší přítel a vyučující profesor je zatraceně chytrý ! Na můj vkus až moc, protože kdo se to má pak ksakru všechno učit?!
V úterý nás má na hodinu pravopisného praktika. Máme si zopakovat psaní mě a mně.. Zjišťuju, že čeština se mi vysmívá přímo do „ksychtu“ ..
Je 7 hodin večer, konečně jsem doma, sním si část svých zásob z domova a letím utopit své strasti do Ponorky.
Zítra jdu až na 13:15, takže noc bude dlouhá.. A nebo taky ne …

PS: v Třinci se objevujou bomboví atentátníci a v Olomouci padají domy ! Co se to sakra děje ?